HighEndForum

Dnes jsem si pouštěl nějaké věci od Marillion a všimnul jsem si, že o nich nemáme na fóru ani zmínku, tak napíšu alespoň něco málo. Jedná se o britskou rockovou kapelu, která byla založena v Aylesbury, Anglii v roce 1979. Za svého působení vydali čtrnáct studiových alb a jejich tvorba je rozdělena na dvě údobí, před odchodem zpěváka a vedoucího, kterým byl až do roku 1988 Fish a se kterým skupina nahrála první čtyři alba a na období, kdy začátkem roku 1989 Fishe nahradil Steve Hogarth. Marillion pak s Hogarthem vydali ještě dalších deset alb. Tak, příznivci (ať už první nebo druhé éry) této slavné kapely, hlaste se ;).


Studiová alba:

Script for a Jester's Tear (1983) (UK sales 300,000 Platinum)
Fugazi (1984) (UK sales 100,000 Gold)
Misplaced Childhood (1985) (UK sales 300,000 Platinum, Germany 200,000+Platinum)
Clutching at Straws (1987) (UK sales 100,000 Gold, Germany 100,000+ Gold)
Seasons End (1989) (UK sales 100,000 Gold)
Holidays in Eden (1991)
Brave (1994)
Afraid of Sunlight (1995)
This Strange Engine (1997)
Radiation (1998)
marillion.com (1999)
Anoraknophobia (2001)
Marbles (2004)
Somewhere Else (2007)
Happiness Is the Road (2008) - TBR

(Zajímavé je hodnocení prodejnosti u prvních pěti desek, potom už to asi tak slavné nebylo)

MARILLION- brave, byla uvedena do stovky nejlepších alb na světě \m/, hošani berte jako povinnou četbu !

http://www.youtube.com/watch?v=6tn9sI9wTz8

Moc dobra muzika! Jak cd mate v oblibe?

Ja nejvice...Fugazi a Misplaced Childhood

Stejně jako Ozzy Osbourne u Black Sabbath,stejně jako Peter Gabriel u Genesis,...tak především Derek Dick u Marillion.

Jakmile hlavní zpěvák odešel,zůstávající kapela pro mne (bohužel) přestala být zajímavá a sledoval jsem pak "jen" jeho sólový život. Asi moje škoda,ale co už.

boxer píše:Stejně jako Ozzy Osbourne u Black Sabbath,stejně jako Peter Gabriel u Genesis,...tak především Derek Dick u Marillion.

Jakmile hlavní zpěvák odešel,zůstávající kapela pro mne (bohužel) přestala být zajímavá a sledoval jsem pak "jen" jeho sólový život. Asi moje škoda,ale co už.

Možná je to i výhoda, poslechneš si starší dokonalou hudbu, kterou jsi minul. Nedávno jsem si objednal solové CD od Davida Byrona, těsně před založením Uriah Heep, které jsem nikdy neslyšel.

-já mám tuto kapelu také velmi rád,ale poslouchám převážně ty první věci s Fishem.Ta další tvorba mě také nijak moc neoslovila.Nejlepší dle mého jsou jejich první 4 placky.
-tady jedno pěkné povídání z progboardu.
http://www.progboard.com/Marillion/101#
-další odkazy jsou také poučné ;)
http://www.fragments.cz/index.php?id=43
http://www.fragments.cz/index.php?c=Marillion

Měl jsem taky podobný názor. Ten jsem změníl až když jsem Marillion viděl naživo.

Marillion, moje oblíbená kapela. Mám prvních sedm alb po Brave + B´Sides Themselves. Pak už to nebylo ono. První 3 řadovky bezkonkurenční, Clutching at Straws pro mne malinko slabší, jednoznačně u mě vítězí Fishova éra.

Ten jsem změníl až když jsem Marillion viděl naživo.

Ten jsem si potvrdil,když jsem viděl ( a hlavně slyšel) Marillion naživo. V půlce jsem otrávenej odešel.(poprvé v životě z koncertu).
Buď byli sfetovaní,nebo jsem já nepochopil,co hrají.

Ale s Marillion with Fish, to nemělo pranic společného. Poslech namátkově několika skladeb z různých CD bez Fishe mě dal zapravdu.Samostatné sólové muzicírování Fishe je jakoby kontinuálně navazující na jeho marillionovskou éru.

Ale je to jen můj názor.

Ze setrvačnosti jsem ještě koupil Seasons End , Holidays in Eden a Brave. Pak už jejich tvorbu nesleduji. Ani jeden postfishovský koncert jsem nenavštívil.
S Fishem je to jiné kafe. První tři alba, pokud nepočítám Songs from the mirror jsou bezvadná, a jak říká Boxer svým stylem ( i závažností textů ) navazují na Marillion, přestože se tomu názoru i sám Fish bránil. Poměrně dost jej vytáčely dotazy , které se týkaly Marillion bez něj.
Měl jsem v devadesátých letech tu čest se sním dvakrát potkat. Je to velmi zvláštní a svérázný člověk. Mimochodem velký skotský patriot, který sem tam něco věděl i o klíčových momentech našich dějin.

Dnes mne Davidhighend upozornil na novou desku Marillion Sounds That Can't Be Made. Slyšel už někdo? Je to nová řadovka? Nějak jsem ztratil spojitost mezi těmi novými deskami, naposled jsem ještě registroval Marbles a potom už jsem to přestal sledovat.
Páč si myslím, že to nejlepší už vydali ;)

Můj názor na Marillion bez Fishe jsem sděloval několikrát.

Po dlouhé době jsem se bez předpojatosti pustil do poslouchání jejich novinky. Opravdu jsem si říkal, zkusím to jako zcela neznámou kapelu, čím mě to osloví.

Bohužel, opět nedoposlouchal.

Nic, ale nic mě na tom nenadchlo. Přemýšlel jsem, proč se mi tak nelíbí. Vždyť tam jsou hudebníci, kteří přeci umí.A přišel jsem na to, že mi asi vadí nejvíc právě hlavní zpěvák Steve Hogarth. A ty skladby mi přijdou CD od CD jako uvařené z jednoho hrnce.

S omluvou již předem si dovolím reagovat na vaše (srdečné,nebo spíše srdeční?) názory. Poslouchám Marillion s i bez Fishe, a také Rybu coby sólistu. A i když nedám dopustit na první tři alba + B´Sides Themselves (pro mne vše vrchol hudebního zážitku), nemůžu hanět ani ostatní varianty personálního obsazení a jejich následná díla. Již mnoho let je obé období srovnáváno a posuzováno více či méně kriticky. Myslím, že je zde srovnáváno nesrovnatelné. Fish je tak velká osobnost, že ta díra po jeho odchodu prostě nešla jen tak „zalátat“. Pokud zbytek kapely, který je jako celek zrovna taková osobnost, nechtěl mít nového zpěváka pouze napodobeninu stylu zpěvu a barvou hlasu Fishe (viz prvopočátek Arena), museli zákonitě najít svou novou vlastní cestu a charakteristický zvuk kapely, což se jim myslím úspěšně povedlo. Většina, co poslouchala Marillion v začátcích zůstala věrná spíše Fishovi, s tím že on je pokračovatel toho starého soundu v současném hávu sólo interpreta. Ale upřímně, kromě asi prvních dvou alb a několika písní na albech ostatních, jde Fish už také svou cestou, která je oproti starým Marillion také sakra jiná. Holt některé kapely měli štěstí, že se jim původní zpěvák vrátil (Judas, Ultravox, Iron M., Cars, Asia, Saga) a pokud ne, už to není nebo nebylo“nějak ono“ (INXS, Helloween, Accept, Zed Yago, Vicious Rumors). Uvědomme si však, že např. od vydání nádherného opusu Grendel uběhlo právě letos třicet let. Slušná porce, co. A nezměnil se náhodou za tu dobu hudební průmysl, zvuk synt. nástrojů a styl produkce aj.? Samozřejmě nostalgie je pěkná potvora, mě se např. někdy zdá, že na tom starém kazeťáku se mi ty písničky tenkrát líbili víc než teď na hifi sestavě z remasterovaného CD. Co však Marillion zůstalo i po těch letech je, že to není muzika pro první poslech a už vůbec ne jako kulisa k nějaké činnosti. Do té hudby je potřeba se vnořit a poslouchat! Mě se nové album Marillion poslouchá moc dobře...

artrock: První příspěvek a hned příkladný! Díky!
Jinak osobně taky preferuju alba z éry Fishe, na druhou stranu si ale s radostí poslechnu například i Brave nebo dvojalbum Marbles. Zejména Brave je velice solidní konceptuální kousek a už se těším na nějaký podzimní podvečer, až si ho pustím a doprovodím to usrkáváním dobré single malt whisky nebo koňaku.
win

Brave je asi nejpovedenejsi album v nové éře.

Tak jsem se včera maličko šťoural ve kvalitě prvních tří CD. Bylo to víceméně na popud letmého porovnání CD z japonských replik a starých provedení EMI Holland, které jsem absolvoval pře dvěma týdny.
Ukázala se stará pravda, že původní vydání mají něco do sebe.
;)

Misplaced childhood je navzdory faktu, že už v té době byli docela slavní a na labelu EMI zavedení je album nahráno velmi mizerně

Jirie mne navnadil a pustil jsem si po čase s chutí nějaká první alba Marillion. Ohledně toho porovnání musím říct, že mám první čtyři alba na Japan miniLP a v porovnání s původními EMI Holland jsou zvukově (i designově) mnohem lepší. Ta původní vydání jsem měl a po porovnání s japonci nebyl důvod, aby zůstaly doma.

Nikdy bych se neodvážil zpochybnit kvalitu nahrávky jen při srovnání na mé skromné sestavě.
Pohříchu málo jsem si v poslední době pouštěl rané Marillion z replik a Misplaced snad ani jednou. Jedním z důvodů byl i fakt, že se mi je nechtělo pracně dolovat z police, boxu a ještě z papírové repliky
A tak jsem pokaždé sáhl raději po prvním disku 24bit remasterů, které jsem si svého času koupil jen pro bonusový materiál obsahující různá dema a alternativní verze.

Právě před měsícem jsem opět zavítal do síně pravdy do Pardubic.
Tam se totiž nekvalita výsledného zvuku v žádném případě nedá házet na aparát nebo dokonce na akustiku místnosti.
A vlastně ani ne na můj popud jsme porovnali Holland a Japan mini's.
Bohužel Japonec mě definitivně odradil naprosto nepřirozeným basy, které působily až nepříjemně otravně
Dnes zase pro změnu a na popud ML jsem založil a porovnal Swissmade a Japan. ....a je to tam zase. Skutečně mám pocit, že je to sice nahráno líbivě, ale tak nějak na efekt. Japan zní sice mohutněji, ale Evropské první vydání je PRO MNE pohodovější a samotný fakt, že musím otočit knoflíkem více doprava také o něčem svědčí ;)

Musím říct, že mám naprosto stejnou zkušenost jako jirie. Btw, u koho jsi to v Pardubkách poslouchal? Možná to byly placky původem ode mně. win

kde v Pardubicích??? Jak se tak může někdo ptát :D
Pod dubem, za dubem......
Tak nevím hráli jsme jen Misplaced childhood (Holland) a kousíček z B sides themselves, ale stačilo málo.
Tahle zkušenost mě přinutila pořídit si první čtyři alba v původním vydání.

Přidal jsem do mého poptávkového vlákna odstaveček, který by vzhledem ke svému nadpisu asi zapadl. Zkopíroval jsem ho ještě jednou zde:

Dorazilo i CD Misplaced childhood made in Switzerland. Srdeční záležitost.
Blahé paměti v době, kdy se některá CD ani nedala koupit jen vyměnit za něco adekvátního, si právě na tohle CD vzpomínám. Je na něm docela kuriozně vytištěno DDD, což se mi i s odstupem času zdá stále velmi zajímavé. Nechce se mi totiž věřit, že by Marillion nahrávali své třetí album digitálně i analogově a pak je vydali také ve dvou verzích. Byl bych se býval domníval, že je to nějaký tiskařský šotek, ale DDD je i na disku, což ovšem mou domněnku nevyvrací.

Není tu někdo s podobným nebo úplně jiným názorem?

Mám doma jejich první 3 originální alba na LP (EMI) a střežím je jak oko v hlavě.
Slyšel jsem i další alba z pozdější doby, ale už mě moc nenadchla, spíše nezaujala.
PS : něco pro závist - ty LP jsem dostal kdysi na návštěvě u jednoho kolegy zdarma a byla hrána jen jednou

S odstupem času jsem měl dnes čas a udělal jsem si Marillion seanci. Poslouchal jsem první 4 alba na japonských vydáních od Toshiby a musím potvrdit, že jejich vydání je prostě nejlepší co jsem slyšel. Bohužel už nemám k porovnání stejné věci, ale mám jiné desky Marillion na klasických vydání UK nebo Holland a po poslechu těchto věcí musím konstatovat, že to není vysloveně průser, ale japonci jsou prostě lepší. Vložení desky B'Sides Themselves bezprostředně po Japonci Cluthing At Straws bylo vysloveně zklamání. Co bylo horší, tak to byl jednoznačně prostor, první dojem byl, že kapelu někdo sevřel mezi dveřmi a nechce ji pustit dál. Levo-pravý prostor byl vysloveně průser, předozadní ne tolik, ale taky slyšitelně horší, celkově zvuk tenčí. Není to vysloveně katastrofa, bez bezprostředního srovnání to člověk tolik nevnímá a nevadí to.
Pro mne je japonské vydání jednoznačně lepší, škoda, že nevydali více alb.

pre marillion kompletistov: z r. 2011 mam album Sun Domingo - Songs for end times
kde hra Hogarth, Belew a John Wesley spolu!
https://www.youtube.com/watch?v=Z39-twEgh4g

23.9.2016 Marillion vydali 18th album " FUCK EVERYONE AND RUN " CD, SACD a Vinyl - počul ho už niekto ? recenzie sú celkom pozitívne http://www.progarchives.com/album.asp?id=52412#reviews
https://www.amazon.co.uk/F-E-R-Marillio ... 868&sr=1-2 posledný album od nich čo mám doma vôbec nieje zlý

Zajímavostí je, že tohle nové album vyšlo i na SACD. To mne překvapilo

Zdravím všechny příznivce této kapely u příležitosti vydání dalšího studiového počinu. V předešlém svém příspěvku u minulého alba jsem pány muzikanty víceméně hájil proti "postfishovským" averzím, tentokrát budu ke svým oblíbencům kritičtější. Nové album.... no sakriš jak to napsat? Z mého pohledu není ani dobré, ani špatné. Pominuli textovou a lyrickou část tohoto alba (náročné, aktuální, politické, zasahující do různých sfér člověčenstva na této planetě s kárajícně zdviženým prstem - neodvažuji se jakkoliv hodnotit, chválit nebo naopak kritizovat) musím napsat, že jsem poněkud zklamán. Sice se mi splnilo přání a na albu se objevuje mnohem více klávesových pasáží, kdy mr. Kelly dokáže prodat svůj um a invenci, ale jinak jsem si po několika letech práce na "koncepčním albu" povzdechl, že to nějak není ono. Jednotlivé části skládající celou píseň na sebe tak nějak divně navazují, že na mne působí tyto přechody/návaznosti až rušivě. Také mi připadá, že Hogarthův zpěv je zbytečně posunut do popředí na úkor ostatních členů, tedy nástrojů. To, že se v písních objevují pasáže u kterých si říkám, to už znám, by mi nevadilo, beru to jako poznávací znamení Marillion, ale chybí mi na tomto albu konkrétní přidaná hodnota, jež se nacházela u alb předešlých. Některé věci jsou až zbytečně dlouhé, ztrácím se v nich. Méně je někdy více, nejsou to náhodou také jejich slova?! Když byl zveřejněn název alba, myslel jsem, že bude mít hudba větší náboj, drajv, nasranost. Nechci být rýpavý nejsem odborník ani profík pouze fanoušek, jen mám pocit, že toto dílo je spíš takový H-band sound (obsah díla je výraznější než muzika jako taková-Hogarth zde je nad Marillion). Vyměnil bych producenta být po mém! Ale dost kritiky, na albu jsou i úžasné věci a kdo toto album již slyšel ví oč jde. Po prvním poslechu jsem po dohrání CD zůstal chvíli oněměn, což nebylo zrovna úžasem, teď po tom co jsem si ho poslechl potřetí, počtvrté začínám nacházet těch dobrých věcí stále víc a nutkání pustit si ho v další volné chvíli přichází. Asi to bude chtít více času než u předešlých alb, mnohem více....
p.s. album má poměrně dost kladných odborných recenzí.

artrock pekne si to napísal len tak ďalej a čo zvuk je dobrý, máš SACD / CD ?
Ďakujem

CD mám klasické, můj player Myryad nemá SACD. Digipack jsem rozlepil a ostřihnul do tradiční plastové krabičky. Co se týče zvuku není to žádný děs běs, ale ani žádná bomba z které bych se posadil na zadek (i když u poslechu vlastně sedím, hm asi blbej příměr). Jak jsem již psal já bych změnil producenta, prospělo by to Marillion i zvuku nahrávky. Možná, třeba taky ne. Ale opravdu nejsem odborník a moje HiFi mi nerozebere nahrávky do posledních mikročástic (i když se snažím a nedávno jsem si udělal radost síťovým kabelem z metráže od Acrolinku-docela mazec směrem ke kvalitě). Takže za mne, zvuk tohoto alba není to, co by mělo být problémem.

Dík verím,že budeš písať aj naďalej

http://www.premierguitar.com/articles/2 ... ery?page=1
F.E.A.R Monger: Marillion’s Steve Rothery
Dobré čítanie

Jen pro detailní informaci uvádím foto zadní strany BR boxu:

Již je to delší dobu co je venku poslední studiové album F.E.A.R. a zajímaly by mne ohlasy na tento počin, který byl vydán kromě CD i na SACD a vinylu. Jak to vidíte?

Za mě vynikající barvitá a melodická rocková muzika a navíc jeden z nejlepších zvuků rocku co je možné zaslechnout. Přirozený, dynamický a nepřepálený zvuk snad na všech dostupných médiích, od MP3 přes obyč CD, HiRes až po SACD. Mám s tím jen jeden malý problém, a to že mi zpěvák připadně někdy dost ukňouranej, ale to je taková piha na kráse...

Počul som to raz, keď to vyšlo ...
Teraz som si to po čase pustil druhýkrát ...
Nooo, ehm ... no ťažko sa mi recenzuje...
Pripadá mi take morbídne , smutne..
Ale niekomu kto miluje iba Marillion sa môže snad aj páčiť ...

Po čase další poslech a mám podobné pocity jako Tinariwen, je to takové temné až pochmurné a smutné. Trochu mi to připomíná desky z období kolem alba Brave. Zvuková kvalita na SACD je na rockovou věc solidní.

Část nové desky jsme slyšeli na živo v Roreley. Koncert mě začal bavit, až když začali hrát starší skladby.

fox píše:Část nové desky jsme slyšeli na živo v Roreley. Koncert mě začal bavit, až když začali hrát starší skladby.

Foxi,
souhlasím, ty starší věci ještě s Fishem jsou asi nepřekonatelné. Na druhou stranu je třeba dodat, že některé nové desky nejsou špatné a mají něco do sebe, jen nejsou lepší než ty prvotiny.

Dodnes mám v živé paměti, když jsme s kamarádem v roce 84 přivezli z burzy " Fugazi", německý výlisek to tenkrát byl. Hudba hodně podobná raným Genesis nás tenkrát zasáhla naplno. Sehnali jsme v brzké době jejích debut Jester Script... Hudba na tehdejší dobu nevídaná, obaly jejich alb hodně avantgardní, dodnes máme s kamarádem každý to " Fugazi" doma .Kupovali jsme každé jejich album, dodnes mám doma na vinylu všechny desky s Fishem, od Ještěra.. až po " Clutching At Straws". Když bych měl hodnotit jejich tvorbu po Fishovi, přestože se jedná o vysoký nadprůměr, pro mně kvalit desek s Fishem, nedosahuje ani jedna. Absolutní vrchol je pro mně " Fugazi".