HighEndForum

Ok

Každopádně co již víme a zvuku se netýká - brutálně odfláknutý obal (nekvalitní papír), víc jak 50% po cestě zničeno.
Kdyby byl člověk pedant, musel by reklamovat skoro vše. Ale dostal by zpět jen peníze, protože bezchybných kousků moc není.
Už se objevují i chyby v presu - u některých desek "bublinky" vyhazující jehlu a nutící k reklamaci.
Za ty prachy fakt total průser

A ke zvuku - snad kluci začnou, i když každý jen k části desek. Vzhledem k reklamacím čekáme na kompletaci sbírky.

Koukam, ze jsem mel stesti. Obaly v poradku, desky taky v poradku. Nekvalitu papiru nejak nepozoruji (ve srovnani s jinymi MFSL tituly). Vypada to, ze to chteli stihnout do Vanoc, tak v RTI asi trochu chvatali

Já jsem "defloroval" zatím jen 1, za přítomnosti dalších, zvukově na první poslech co jsem asi čekal po zkušenostech s BIA, jehla nepřeskakuje, nahrál jsem na MGF pás 38 cm/s a budu se tím kochat. Stejně to udělám zatím i s ostatními

https://www.analogplanet.com/content/di ... pectacular

Jasan, to jsme asi cetli uz vsichni. Ja bych treba zrovna k tomuto albu ale nejake pripominky mel

Dnes jsme se s jedním členem shodli, že LOG je naprosto fantastické a člověk jim po poslechu Telegraf a hlavně Privat odpustí i ten obal. Aneb jak říká přítel z hor - toto bych chtěl i kdyby to bylo jen v igelitce Lidl...

Je to tak,fakt mě to úplně odzbrojilo ,hlavně privat,neskutečné,proto jsme se se Sašou shodli,že za to jim i člověk odpustí ty obaly a já bych to fakt bral i v té igelitce Lídl

Co s tema obalama konkretne mate? Jsem to znovu prohlizel a nic nenachazim

Dieter Burmester píše: ↑19 pro 2019 21:06 Co s tema obalama konkretne mate? Jsem to znovu prohlizel a nic nenachazim

Saša to v tomto vlákně na předešlé straně 13.12.2019 psal a vkládal i foto,ty jsi v zápětí odpovídal,proto absolutně nechápu tvůj dotaz

Už jsem sem nějaké foto dával, tak ještě jednou a více...

Tak tohle je jasny, ale nebude to vyrobni vada, tohle bude naslednym zachazenim. Pokud se nekomu dostane do ruky kus, se kterym se nakladalo “lidsky”, tak si neni co se obalu tyce na co stezovat

Poslouchal jsem dnes "Love Over Gold" od MoFi na vinylu a to velmi pozorně, protože jsem ho chtěl porovnat s originálním anglickým výliskem z roku 1982 od Vertigo (6359 109 masterdisc).
První,čeho jsem si všiml,byla velmi tichá zaváděcí drážka, což ani u tohoto labelu není vždycky pravidlem a opravdu velmi tiché a čisté pozadí po celou dobu reprodukce.
Díky 45rpm.ma nahrávka úžasný předozadní prostor a velmi čitelnou lokalizaci. Po technické stránce opravdu není co vytknout, praskot se nekoná žádný,ani žádné lupance.
Oproti anglické verzi nahrávka působí více rockově, protože má krapet temnější charakter díky trochu přidaným nižším středům.
Někomu se to může líbit, protože jak napsal vedle ve vlákně "Terahera"kolega Zatty,že to vtahuje do děje, druhého toto může iritovat.
Při přímém porovnání originál je krapet světlejší, znělejší, bezstarostně jásavější a i vokál M.K.zní více přirozeně.
Verze45rpm zní ve středovýškovém pásmu více diplomaticky, některé prvky, které na Vertigo zní jasně,jsou na nových výliscích upozaděny.
Osobně se mně jeví původní verze více koherentní, navzdory tomu, že je nalisovaná jako 33,3rpm.
MoFi má svojí zvukovou filosofii, která je pochopitelně i na nové desce LOG
Od Dire Straits.Basová složka je opravdu famózní,až vám bere dech, ale na původním vydání to tak není, přestože basů má původní verze také dostatek.
Záleží na každém, co mu vyhovuje a co upřednostňuje.
Verze jsou to obě kvalitní,i když každá trochu jiná.

Tak mi dnes GLSák doručil poslední chybějící DS-II- Zabaleno perfektně ale na spodní straně dvakrát lehce protlačený obal a na celé přední straně řada drobných prolomenin. Kdepak se to asi stalo? škoda

Dasta píše: ↑23 pro 2019 19:36 Díky 45rpm.ma nahrávka úžasný předozadní prostor a velmi čitelnou lokalizaci

Tomuto prilis nerozumim. Jak souvisi 45 rpm s predozadni prostorovosti a velmi citelnou lokalizaci?

Dieter Burmester,
při přímém porovnání,titul od MoFi vykazoval výše popsané.
Myslel jsem, že je to vyšší rychlostí přehrávání a širší drážkou.
Jestli tomu tak není, nač tedy desky s vyšší rychlostní vychází?Ne snad,aby se prodalo více vinylové hmoty?

45 rpm ma jen jednu jedinou vyhodu - nizsi uhlove zkresleni zhruba o jednu tretinu. Toho lze pak vyuzit nasledovne:

- zaznam pri stejne zaznamove urovni jako v pripade 33 rpm ma nizsi zkresleni o tretinu. Signal, ktery je bezproblemovy pri 33 rpm, to jeste “povysi” a je tim padem jeste mene zkresleny, ten problematicky to muze spasit a deska muze hrat prijatelne hlasite bez toho, aniz by se dane problemy musely resit nizsi zaznamovou urovni nebo znacnou, klientem/posluchacem postrehnutelnou ekvalizaci problematickych frekvenci

- muzeme si dovolit vyssi zaznamovou uroven (nadseni jsou pak ti, kteri nevi, k cemu slouzi cudlik “volume”). Deska hraje prakticky stejne zkreslene jako pri 33 rpm, akorat hlasiteji. Take se dosahne lepsiho odstupu uzitecneho signalu od toho neuzitecneho zpusobeneho trenim hrotu v drazce, lupanci, odbytou galvanoplastikou apod.


Jinak receno, prostorovost a lokalizace s tim nesouvisi, toto je zpusobeno zvukovymi upravami pri zvukovem masteringu (neplest s masteringem formalnim) a je to dano snahou Kriega Wunderlicha o takove vyzneni.

Dieter,
díky za vyčerpávající vysvětlení, vím, že jsi pracoval v oboru a do problematiky jsi zasvěcený.Jako běžný posluchač jsem vděčný za takovouto osvětu.

Jsem rad, ze jsem mohl poslouzit. Nekdy priste zase treba o half-speed masteringu a jeho vyhodach

Konečně jsem si našel čas poslechnout LOG,splnilo to mé očekávání. Dynamika,prostor, detailnost...dnes srovnám s 1.JPN presem.

To jsem Tome zvědavý,jak vyzní MoFi proti japonskému výlisku.

Dieter Burmester píše: ↑23 pro 2019 22:27 45 rpm ma jen jednu jedinou vyhodu - nizsi uhlove zkresleni zhruba o jednu tretinu.

Takže zjednodušeně řečeno, kdo má ramínko, které řeší úhlovou chybu, tak u LP 45 rpm zas tak neužije tu jedninou výhodu? Nebo, né tak moc?

Po poslechu čtyř titulů, které letos vydalo MoFi jsem došel k názoru, že je škoda, že také nevyšla poslední řadovka kapely "On Every Street"z roku91.
Ve Státech nevyšla ani reedice,která vyšla v Evropě v roce2014,u Warnerů zřejmě usoudili, že by se to asi nevyplatilo.Vzato zpětným pohledem a prověřením časem lze konstatovat, že se jedná o titul, který je plně srovnatelný s vrcholovými počiny souboru, přestože v době vzniku recenze titulu zrovna nepřály, první reedice na LP vyšla až po třinácti letech.
Ostatní desky na LP průběžně vycházely v reedicích, jak v Evropě, tak u Warnerů v USA(velmi povedené remastery LP z roku 2009)
Na cd vycházel titul častěji, prvně v roce96 v rámci nové edice všech základních alb a živáků vydané Vertigem jako SBM série, japonských vinyl replik,SHM cd a sacd. V japonských verzích byl titul finančně ceněn oproti ostatním poměrně vysoko.
Věřím, že jednou u MoFi také vyjde na 45rpm.Určitě to bude bomba.

Honzo, porovnával jsem dlouze, poslouchal jsem několikrát, nemoha se nabažit toho zvuku. Na MoFi je pro mé uši všeho víc, basy jsou klidnější, temnější, výšky jasnější, je více prostoru. V JPN vydání jsem objevil kdysi zcela nové zvuky, u MoFi jich je ale víc a jsou zřetelnější, občas jsem se překvapeně otočil na stranu, co je to za zvuk, jestli někdo nepřišel. Nemůžu říct, co je pro mě lepší, oboje má něco do sebe. Už se těším na porovnání ostatních.

PS: Smekám klobouk před Tvou kolekcí. Jaká máš vydání LP? Jistě první UK, pak některé v JPN verzi a další?

vitek píše: ↑27 pro 2019 15:42

Dieter Burmester píše: ↑23 pro 2019 22:27 45 rpm ma jen jednu jedinou vyhodu - nizsi uhlove zkresleni zhruba o jednu tretinu.

Takže zjednodušeně řečeno, kdo má ramínko, které řeší úhlovou chybu, tak u LP 45 rpm zas tak neužije tu jedninou výhodu? Nebo, né tak moc?

Vubec ne. Uhlove zkresleni drazky je neco jineho nez uhlove zkresleni vlivem geometrie ramenka. Na tohle nepomuze ani tangencialni rameno.

lidumil,
Každý titul mám v prvním UK vydání.
Dále jsou ve sbírce dva Japonci, dvakrát Jugoslávie, dvakrát italské výlisky, 1x Československo, USA, Holandsko, Německo a běžná evropská vydaní, plus samozřejmě 5xMoFi.
Cd jsou německá, japonská, Kanada.

dasta
z SACD výše debatovaných vydání jsem malinko rozpačitý.
ta taková nějaké "delikátnost"
(jedním slovem, ať mě zase někdo nechytá za slovo a nevytrhává 2 slova z kontextu, prosím)
o které píšeš hezky výše, mi po prvním poslechu vadí.
původní CD jsou nějak normálnější. syrovější.
též cítím ty "středy" z sacd tak nějak nepřirozeně.
nebo potřebuji čas na zbavení se sluchového návyku na zvuk nahrávek dire straits na původních CD ?

Ty nizsi stredy budou stvat asi porad

Dieter Burmester,
přesně vím,o čem píšeš, začátkem týdne jsme o tomto mluvili s lachimem, též říkal,že mu to vadí,že stará vydáni na cd se mu líbí víc.
Naléhavost nižších středů zbavuje nahrávku bezstarostné jasavosti a háže jí tam, kde dříve nikdy nebyla tj.do většího rockového vyznění,kde sice je hutný spodek,vtahuje to do děje,ale za cenu ztráty nuancí ve vyšších středech,kdy nuance zdají se být upozaděny, nebo zcela chybí.
To je to ,o čem jsem psal, když jsem popisoval porovnání LOG výše, proto po pořízení spoustu verzí jednoho titulu ,téměř vždy zjistím, že nejlepší je zpravidla to původní.
Zřejmě zdokonalit dokonalé je větší oříšek, než se na první pohled zdá.
Na druhou stranu, kdyby MoFi verze znělý stejně jako stará vydání, asi by nemělo opodstatnění, aby vycházely.

Příspěvek určený hlavně lachimovi, přehlédl jsem se, myslel jsem, že odpovídám Dieterovi.
Tímto se omlouvám, pardon.

Jasny, akorat musim prijit na zpusob, jak se u toho neosivat

Přesně ten samý případ jsou reedice Queen, např."Innuendo".
Všechny reedice jsou temnější, nehraje to vůbec špatně, avšak po založení původního vydání na talíř, zjistíš, jaký byl původní záměr.Stačí na to porovnat v titulní skladbě kytaru Steva Howea,který ve skladbě hostuje na španělskou kytaru.
Po přehrání celé desky se dílo jeví úplně jinak, než reediční počiny z roku 2008, nebo2015.
Temnější pojetí zvuku gramofonových desek, zdá se současným trendem, asi tak jako tzv."umělecká komprese"u cédéček.
Jakým dílem se podílí záměr masteringového inženýra, požadavky zadavatele, či obyčejný šlendrián, toť otázka.

Z pohledu fyziky fungujici u mechanickeho zaznamu mam pro to “temnejsi” vyzneni pochopeni, mne osobne takovy zvuk vlastne vyhovuje (proto ma rad gramce od Transrotoru nebo projev Burmestera), ale nesmi to vylozene na sebe upozornovat tim, ze me to bude neustale tahat za usi. Mozna az se jednou budu nudit, tak vezmu MFSL SACD, trochu si to poladim k obrazu svemu, riznu, necham vylisovat a vlozim zpet do MFSL obalu

Udělal jsem srovnání nových SACD MFSL Dire Straits versus Japonské SHM-SACD verze, které mám již delší dobu. Trochu to trvalo, protože to není tak jednoznačné, obě nahrávky jsou výborné, takže jsem porovnání dělal vícekrát. Musím předeslat, že zvukové rozdíly jsou opravdu malé a některé nuance postřehnutelné jen po bezprostřední výměně SACD v přehrávači. Opět se potvrdilo, že na první dojem je SHM-SACD lepší nebo líbivější. Některé efekty jako by byly více vypíchnuty a jsou lépe postřehnutelné (např. ve skladbě Private Ivestigations je slyšet zřetelněji v levé bedně rozbitá láhev), ale po delším poslouchání vycházejí přednosti MFSL na povrch jako olej na vodě. V podstatě je to podobné jako u vydání Supertramp - Breakfast In America, ale tentokrát Japonec nezní tak moc hlouboko oproti MFSL.
U MFSL je lepší prostor a to především předo-zadní, levo-pravý je v některých skladbách lepší a jde i mimo rozteč beden na rozdíl od SHM-SACD kdy zůstává zvuk mezi bednami. SACD jako takové zní lépe především na výškách a např. činely znějí mnohem přirozeněji, ale Japonské SHM-SACD přece jen v některých skladbách zazní činel jako zasyčení, ale u MFSL je to čitelnější činel. Celkově je MFSL o kousek lepší, má větší klid v nahrávce, nástroje jsou lépe separované, radost poslouchat.
Na závěr jen upřesnění, opravdu jsou obě verze vynikající a rozdíly mezi oběma verzemi jsou jen nuance, které nemusí každý vnímat stejně. Mám pocit, že poslední dobou se Japonci jako by přibližovali zvuku MFSL.

MFSL-SACD:
SHM-SACD: 3/4

Přesně tak vnímám i rozdíl u LP.

Začátkem osmdesátých let,asi 81,u nás na sídlišti,na plácku, který je dnes už dávno zastavěný hostoval východoněmecký cirkus Berolina.
Byly tam asi necelý týden, vždy večer si pouštěli z kotoučáku muziku.Jednou , když jsem se odkudsi vracel pouštěli "News"a"Where do you Think you're going" z desky Communique.
Nikdy jsem neslyšel takové podání a neprožil takovou dávku emocí, jako tenkrát.Neuvěřitelné, že? Z PA reproduktorů a jakýchsi zesilovačů, spíše vhodnější k ozvučení prohlídky zvěřince,před produkcí.
Vždy jsem si na to vzpomněl, když jsem si Communique pouštěl, nicméně taková dávka emocí se už nikdy nedostavila,do doby než jsem si pustil nové vydání od MoFi na vinylu.Od prvního momentu to tam bylo, zrovna,jako tenkrát.
Neskutečně nahraná deska, klobouk dolů před kvalitou záznamu a prací masteringového inženýra.
Nejlépe udělané LP, ze všech čtyřech desek DS, které letos vyšly, plně srovnatelné s Brothers In Arms z roku 2014, též od MoFi.
Veškeré výtky, které se objevují výše, se tohoto titulu netýkají, stačí jen pustit a poslouchat.Čistá krása.

Tak to se mám na co těšit

Už aby z Plzně dorazila