V nedávné době byla jedním členem čtoucím toto forum, panem T., napsána recenze na mnou sestrojenou zásuvkovou lištu "KYLI" (kychtaxova lišta).
Je to druhá z dvou lišt, které jsem udělal.
Recenze je, dle mého názoru, dobře a podrobně napsaná, a to vč. hodnocení vlivu na zvuk a obraz.
Děkuji lachimovi, pytlovi a renownovi za jejich rady, zkušenosti a názory, které mi pomohly dát lištu dohromady.
A samozřejmě panu T. za jeho recenzi a cennou zpětnou vazbu. Děkuji.
Poslechový text Kychtaxovy napájecí lišty
V samotném úvodu mi dovolte jednu poznámku, která podle mého pozorování, vystihuje podstatu snažení lidí investujících do přístrojů patřících do kategorie hi-fi, atd. „Hifista“, respektive audiofil je jako objevitel, který chce odhalit svoje oblíbené nahrávky a více si je zvukově vychutnat.
Základním předpokladem pro dosažení úspěchu jeho konání je akusticky upravená, nebo alespoň zvuk nekazící místnost pro poslech jeho audio sestavy. Další ze základních podmínek vedoucích ke zdaru jeho úsilí je ošetření napájení elektrického proudu z rozvodné sítě. Zde je celá řada proměnných jako kolísání napětí nebo rušivý vliv přístrojů (lednička, kulma, LED TV) zapojených v domácnosti nebo bytovém domě. Další rušení s menším vlivem na zvuk pak přichází ze „vzduchu“. Jedná se o elektromagnetické rušení, které ovlivňuje zvuk přístrojů. Tomu lze zabránit dokonalým odizolováním těl přístrojů.
Výše uvedené rušení přístrojů lze redukovat celou škálou prostředků od pasivních filtrů, přes oddělovací trafa až k tzv. pračkám elektrického proudu, kdy se cena takového řešení může pohybovat v řádech tisíců až sta tisíců korun.
Vyřešit odrušení z elektrické sítě pomocí filtrů se ve zvuku sestavy může projevit pocitem menší či větší ztráty dynamiky reprodukce, což je patrné hlavně na příkon náročných komponent jako jsou integrované nebo výkonové zesilovače. Mezi členy hifi-komunity se dokonce objevují názory podložené poslechovou zkušeností, že místo filtru je lepší vysoce kvalitní napájecí kabel.
Ať už se středně pokročilý a problematiky trochu znalý posluchač nebo ostřílený hifi matador, který má načteno a „naposloucháno“ přikloní k jakémukoli přístupu k řešení vlivu „zarušení“ přístrojů, na jednom by se shodnout mohli. Tím je nutnost zapojit všechny přístroje audio sestavy do zásuvek s elektrickým proudem. V základu by měly stačit dvě zásuvky (zesilovač a přehrávač), běžně je však potřeba připojit daleko více přístrojů (dělená sestava, domácí kino). Od toho tu jsou potom základní distributory elektrické energie v podobě napájecích lišt.
Právě napájecí lišta od známého člena diskusních fór o hifi v České republice Kychtaxe se mě dostala na týdenní test. Lišta nemá vymyšlený název, a tak místo zdlouhavého označení Kychtaxova lišta bude v textu uvedena zkratka „KYLI“. Na první pohled KYLI připomíná v hifi-komunitě známou, ale již nedostupnou lištu Furugrescu, které bylo vyrobeno několik kusů a těší se velké oblibě díky tomu, že umožní nechat vyznít z ní napájeným přístrojům. Furugrescu má zajímavý původ. Vznikla domluvou mezi hifisty známými v české a slovenské komunitě pod přezdívkami Lachim a Renown, kteří se společně na jedné z výstav zamysleli, jak by fungovala lišta prostá jakékoliv elektroniky. Byla by pouze vybavena svorkovnicí, nicméně k její výrobě by byly použité ty nejlepší dostupné materiály a součástky, včetně například stříbrného drátu. Byla by schopná obstát a konkurovat proti etalonu mezi lištami, Nordostu QB8? Pečlivý vývoj, výroba, testy, změny, úpravy, a to vše v mnoha iteracích ukázaly, že Furugrescu byla nejen schopná obstát, ale QB8, dle názoru mnohých, celkem značně překonala. KYLI má s touto lištou společnou naprosto shodnou koncepci těla, kde jde o její kopii 1:1 a vysoce jakostní konektory značky Furutech. Tím je dána podobnost KYLI, nicméně dále již Kychtax udělal lištu podle svých představ a zkušeností např. s vyrobením kabelů, přičemž se zaměřil zejména na:
- Dosažení vysoké rigidity vnitřní konstrukce těla lišty pomocí šroubů, na kterých jsou dorazové "kontra" matice.
- Spodní strana lišty a hlavy šroubů v ní jsou zapuštěné tak, aby mohla vzniknout zcela rovná plocha. Ta bude ležet na rovné podložce (např. na těžké ocelové podložce) a vytvořit tak "jednolitý" celek, což přispěje k dalšímu omezení mikrofoničnosti.
- Vnitřní zapojení zásuvek je přímo do IEC konektoru. Kontakty jsou bez dutinek „drát do konektoru“.
- Vodiče jsou co nejvíce zafixované stahovacími páskami.
- V důležitých místech je přídavná izolace.
- Optimální vnitřní rozložení do hvězdy.
- Jsou použity kvalitní vodiče z UP OCC mědi a veškerá ocel vč. šroubů a matek je nerezová.
- Všechny konektory jsou nejlepší sehnatelné na trhu - Furutech Rhodium NCF (Nano Crystal Formula).
Poslech KYLI probíhal na sestavě PC výhradně jen pro audio, software:Fidelizer, FOOBAR 2000, WASAPI; VDH Digicoupler, DAC od Tomáše Tichého; XLR Kabelguru; zesilovač Vincent SV234; repro kabel Kabelguru Venom bi-wire; reprosoustavy Aurum Cantus V3M na originálních strojanech; napájecí lišta Pro-ject Pro-Ject Connect IT Power 6 Way 10A, napájecí kabely Kabelguru LAPP, přívodní napájecí kabel do lišty KYLI (vyrobený z metráže ÖLFLEX s koncovkami Furutech – základní řada). Poslech probíhal v rodinném domě s cca 10 let novou elektroinstalací v mědi. Bohužel hifi sestava sdílí společný napájecí okruh s kuchyní. V době poslechu nebyly však žádné spotřebiče, kromě lednice v provozu.
Než zde bude popsán zvuk KYLI. Je uvedeno porovnání prvotních dojmů z poslechu se základní lištou od Pro-ject. Po zapojení KYLI je charakter reprodukce zcela odlišný, než se základní lištou od Pro-ject. Ubylo trochu živosti a jakési vřelosti, která prvoplánově působí zajímavě až zábavně s tím, že zejména hlasy vystupují do popředí.
KYLI usadila zvuk lehce do pozadí a reprodukce působí neutrálně a trochu odtažitěji než s lištou Pro-ject. Zde by mohla recenze končit konstatováním, že pocitově KYLI nezní lépe a navíc cenový rozdíl za Pro-ject a KYLI hovoří jasně v neprospěch KYLI.
Každý posluchač má své preference a je na něco navyklý, proto je potřeba nedat na první dojem a odhalit, jaké kvality zařízení do zvuku SKUTEČNĚ přináší a oprostit se od návyku, který nemusí být vždy správný. (Pokud bude v dalším textu uvedeno srovnání, jedná se vždy o lištu Pro-Ject Connect IT Power).
Pro velkou část testování byla použita nahrávka „Hradišťan – O slunovratu“, která zachycuje akustické nástroje české lidové hudby a oplývá poetikou zhudebněných textů básníka Jana Skácela.
Skladba č. 5: Rozhovor a láska (WAV, 16/44)
KYLI hudbu podává s lepším přesně definovaným pravo-levým prostorem, což bylo patrné také při poslechu na sluchátka. Další charakteristickou vlastností je potom ticho na hudebním pozadí a „vzduch mezi notami“. Reprodukce akustických nástrojů ztrácí jakousi roztřepenost a „balast“, který mohl méně zkušený posluchač považovat za jakési „hudební pojivo“. KYLI díky tomu, nechá vyniknout hudebnímu signálu.
Například cimbál získá vedle svého kovového zvuku i definici toho, že jej tvoří mnoho napnutých strun s jasnou zvonivostí. Housličky v jindy vypjatě znějících pasážích zní vzdušněji a jsou místo řezavého zvuku trochu jiskrnější s rozlišením. Z „černě klidného pozadí“ vystupuje hudba, a lze si bez velkého úsilí všimnout trylku klarinetů a hráčského umění muzikantů celkově.
Skladba č. 6: Svatý Jan
V úvodu této skladby je mužský sbor, který je reprodukován s náznaky jednotlivých hlasů a díky prostorového zobrazení vynikne jimi zpívaný kánon. Píseň pak graduje rychlou instrumentální pasáží, kde je píšťalka, která zní lehce a nenuceně. Je zde také hra na zvonce, o jejichž kovovém materiálu vypovídá relativně bohatá zvuková informace.
Skladba č. 10: Chvíle
Tuto skladbu nahrávanou v menším sakrálním prostoru tvoří rozjímavý hlas Jiřího Pavlici, varhánky a saxofon. Hlasu Pavlici nic neschází ani nepřebývá. V porovnání s lištou Pro-ject, je díky reprodukci malých detailů, více reálnější a zní bez manýry, prostě tak nějak civilně. Výborné je pevné zobrazení prostoru nahrávky, kdy lze jasně poznat občasně přidané echo pro dosažní efektu smrti a nekonečna. Díky kontrolovanému a čistému zvuku lze odhadovat i velikost sakrálního prostoru a doprovodné varhánky mají pevné kontury a jasně definované tóny. Znějí celkem autenticky - tak jak je máme zasuty v mysli, z vlastních návštěv smutečních obřadních síní…
Led Zeppelin II (flac, 24/96)
Je to klasická rocková nahrávka z první poloviny 60. let. minulého století. Pro mnoho lidí je to srdcové album. Mne zajímalo, zda se KYLI podaří i na tomto druhu hudby odhalit další detaily a přenést atmosféru do poslechové místnosti. Proběhl poslech několika skladeb. Pro testování pak byla vybrána skladba „Moby Dick“, které dominuje improvizace na bicí soupravu.
Skladba č. 8:Moby Dick
Poslech této skladby proběhl nejprve přes lištu Pro-ject. Reprodukce byla sice jásavě agilní, ale měla několik nedostatků. Nejvíce patrný byl ne zcela přesně definovaný bas a ne úplně snadná orientaci v rozestavění bicí soupravy. Navíc tu byla „neostrost“ náběžných hran tranzientů, což jsem si omlouval stářím nahrávky a vemlouval si cosi o tzv. příjemném „analogovém zvuku“ oplývajícím jakousi autenticitou pocitu z doby jejího vzniku.
Po bezprostředním přepojení sestavy na KYLI bylo jasně slyšet, že nahrávka nebude oním hlavním důvodem nešvarů reprodukce. Hned v úvodu se objevil utažený bas, který měl o něco menší objem, ale za to velmi „zpružněl“ a ukázal trochu té rockové dravosti.
Sestava bicích byla jasně definovaná v prostoru. Údery na „kopák“ nebyly jen hutná hmota, ale byla to blána rozechvívající masu vzduchu, hnaná rychlou kadencí dopadů paličky nožního pedálu. Činely vynikaly čistým zvukem s „kovovou plochou s dozníváním“. Byla jasně patrná práce rukou v prostoru - údery na bubínky, činely. Vše jasně přehledné a zobrazené na černém pozadí.
Zde trochu odbočím. Při testování KYLI jsem měl také zapůjčený „odrušovač“ sestrojený členem Highendfora s nickem Pytell, který jej označuje jako „Dusítko“. Zapojením do KYLI „Dusítko“ sice pocitově „hudbu zpomalilo“ a některé frekvence jsou trochu potlačeny. Například v úvodu skladby je bez dusítka bas „masitější“ a evokuje živelnější zvuk snímaný u komba basové kytary. Benefitem „Dusítka“ je zejména to, že do reprodukce přibyla spousta drobných detailů. Právě na bicích došlo ke skvělému rozlišení úderu na blány a dostavila se bohatá zvuková informace o vlastnostech materiálů, ze kterých jsou tvořeny. Činely ztratily něco ze své „gongovosti“, za to se staly trochu více nablýskané. Celkově do reprodukce přibylo větší zaostření a více „expresivnosti“ a zjemnění detailů bez pocitu analytičnosti. Změna to nebyla skoková, jakou přináší samotná KYLI, ale „Dusítko“ má nezanedbatelný vliv na posluchačský prožitek.
Pokud se týká změřitelného vlivu „Dusítka“ v sestavě, byl několikrát použit IsoTek Blue Horizon Mains Noise Analyser a ukázalo se, že se zřejmě změní i úroveň rušení vyskytujícího se v sestavě.
I přestože na věrohodnost měření uvedeného analyzéru nepanuje na forech shoda, a některými je (možná trochu neprávem) tento přístroj zpochybňován, může být tento výsledek brán alespoň jako orientační ukazatel změny.
Queen – A Day at the Races, 1998 remaster, japan (flac 16/44)
Skladba č. 10: Teo Torriatte (Let Us Cling Together)
Tato skladba zrovna nepatří mezi známé hity skupiny Queen. Byla vytvořená jako poděkování zejména japonským fanouškům skupiny, za jejich podporu a oddanost.
V úvodu skladby je „vzdušné piáno“, které zní jemně a detailně. Freddieho hlas je v úvodní tiché pasáži zachycen celkem realisticky a civilně až možná trochu usedle. Velmi pěkně byly podané sbory, u kterých je zřejmé, že vznikly vrstvením hlasů členů skupiny Queen. Posluchačsky mne upoutal rytmický buben, kterého jsem si nikdy tolik nevšimnul. Lze konstatovat, že tato skladba vyzněla technicky správně, aniž by v ní něco chybělo nebo přebývalo.
Zajímavou změnou byl opětovný poslech se zapojeným „Dusítkem“. Vzdušné piáno zní o něco tenčeji, ale ještě o něco vzdušněji s vyššími harmoniemi. Freddieho hlas je trochu sušší a z jeho zpěvu je cítit, jak se mu napínají svaly na krku, a pracuje s hlasivkami. Je v tom jisté vypětí. Nicméně se zdá, že trochu přidal na artikulaci a emocích. V nahrávce je více vzduchu (vyšší středy a výšky). Při přechodu z tiché pasáže do dynamické části mne zcela ohromil svou váhou „kopák“. Celkově do reprodukce přibyla jakási grácie a noblesa (zpěv sborů), se kterou se tato skladba nese. Posluchačsky velmi zajímavé s tím, že poslech zanechává větší emocionální odezvu čišící z nahrávky. Možná by se to, jak se „Dusítko“ zvukově projevuje, dalo pojmenovat spíše jako „frekvenčně stahovací harmonizátor“.
Eric Clapton – Just One Night (MFSL), (flac 16/44)
MFSL vydání této živé nahrávky, která byla pořízena v roce 1979 v Budokan Theatre v Tokyu, se zdá být zvukově „lehce posazeno níže“ s hutným, ale přesným basem.
Zvuk bez zapojení „Dusítka“ se zdá být „technicky správný“, hudba plyne a nic z nahrávky nevyčuhuje ani v ní nechybí. Z posluchačského hlediska působí reprodukce trochu odtažitým dojmem, a ne příliš jako živá nahrávka.
„Dusítko“ pomohlo přidat trochu vzdušnosti a otevřel se prostor nahrávky. Dále dodalo „harmoničnost“ do zvuku hammond piána a Claptonovy elektrické kytary. Současně došlo k pozorovatelnému zhutnění basů a pocitu lehkého zpomalení reprodukce. Z hudby vystupují více emoce a lze si poslech „gurmánsky“ vychutnat.
Například skladba č. 6 Worried Life Blues má s „Dusítkem“ úplně jiné vyznění. Vnímavý posluchač má možnost pocítit silný nábožensko-psychologický náboj, který se v hudbě ukrývá. S jistou dávkou nadsázky lze říct, že v kytarovém sólu nastává spojení s Bohem, a také k přijetí vlastního těžkého údělu.
The Dave Brubeck Quartet - Time Out (flac, 176/24)
Nyní se recenze přesune z oblasti rocku ke známým nahrávkám jazzové hudby.
Skladba č. 3: Take Five
Právě díky KYLI se ukázaly kvality a rytmika této skladby, kdy je skutečně, co poslouchat. Činel má více tělo a zní „gongově“ jeho zvuk je sytý a vypovídá o jeho hmotě. Ve skladbě vynikne zejména saxofon s lehkou nasládlostí.
Po zapojení „Dusítka“ se činely trochu „odhmotnily“ a doznívají až do příslovečného nekonečna. Úder na buben je velmi kontrastní a vše rámují hluboké basy. Při porovnání s předešlým poslechem bez zapojení „Dusítka“ je patrné, že činely na sebe poutají více pozornosti na úkor skvělé hry na saxofon. Ten zní trochu subtilněji, jakoby jeho tělo tvořil tenčí - spíše plechový materiál. Navíc z jeho plného zvuku znatelně zmizela „svůdná nasládlost“, která skladbě dávala další možný podtext.
Diana Krall – Live In Paris (WAV, 16/44)
Tato nahrávka je velmi známá a díky ní získala Diana Krall uznání a její popularita začala rychle stoupat. Vedle pěkně nahraného zvuku nástrojů a zpěvu Diany jsou zde také zastoupeny ruchy z hlediště (zakašlání) a zasloužený potlesk publika.
Skladba č. 5: East of the Sun (And West of the Moon)
KYLI ukazuje, skvělý rytmus udávaný kontrabasem, hraje to s jakousi samozřejmostí, kdy pocitově hudbu nic nebrzdí.
Zapojení „Dusítka“ pomohlo k větší „znělosti“ klavíru a činely ztratily pocit lehkého zrna. Na druhou stranu kontrabas ztratil trochu drive. Potlesk publika trochu pozbyl živosti, za to zněl jemněji a propracovaněji.
U této nahrávky byla reprodukce lepší bez „Dusítka“, kdy místo „krásné strojenosti“ vítězí větší „bezprostřednost“ a uvolněnost.
Dílčí závěr z poslechové části testu:
Napájecí lišta Pro-ject ukazuje lehké pročištění hudební reprodukce od rušení z elektrické sítě a jako reprezentant základní řady síťových lišt funguje velmi dobře a částečně zlepšuje atributy reprodukce. Zapojením „Dusítka“ do lišty Pro-ject ve větší míře (o cca 20%) vymizí „medové zabarvení“ způsobené „zarušením“ elektrické sítě. Např. sólový hlas je lépe zachycen v prostoru, mezi notami se objevuje více vzduchu, což pomůže odstranit „slitost sborů“ a odhaluje se více původní charakter nahrávky.
Vzhledem k tomu, že tato lišta z hlediska dynamiky a podání ponechává ve velké míře původní „agilně jásavý“ charakter reprodukce přímo ze zásuvky, lze vliv „Dusítka“ považovat za jednoznačně pozitivní.
Na druhou stranu lze konstatovat, že ani „Dusítko“ nedokáženapájecí liště Pro-ject plně kvalitativně posunout reprodukci tak, jak to umí KYLI. Největším nedostatkem v porovnání s KYLI je absence „čistoty zvuku“ v podobě neklidu na pozadí reprodukce a všudypřítomného pocitu jakési zrnitosti na vyšších frekvencích, kde také chybí to nejjemnější rozlišení.
Napájecí lišta KYLI posouvá zvukovou reprodukci o několik tříd výše. Základními vlastnostmi po zapojení soustavy na KYLI je úplné ticho na „hudebním pozadí“, čistota reprodukce bez cizorodého zabarvení a objevení se ještě více vzduchu mezi notami. Reprodukce je „pod kontrolou“, neutrální a přehledná bez analytičnosti. V bezprostředním porovnání s lištou Pro-ject má reprodukce s KYLI o něco „temnější“ tonalitu a více nasycený projev. Hudba vynikne spíše jako celek než, aby docházelo ke zdůraznění některého frekvenčního pásma. Celkový dojem z poslechu pak vyznívá spíše studiově – tedy technicky správně, tak jak byla nahrávka pořízena. Vzhledem k tomu, že testovácí sestava nepatří do sfér hi-end, lze říci, že se jedná o relativně věrné a nepodbízivé podání hudby.
Pokud se chce posluchač více zvukově „ponořit“ do reprodukce a posílit emocionálnost jejího vyznění, může použít „Dusítko“. „Dusítko“ zpřesňuje náběžné hrany tranzientů. Žesťovým nástrojům dodává větší lesk a lehce odhmotňuje těla činelů. Podobně se propisuje i do hlasů, kde to u těch mužských může trochu vadit. Na druhou stranu je zvuk více expanzivní a láká na jemné detaily. „Dusítko“ dokáže vnést až jakousi „éteričnost“. Tento zvukový posun je trochu vykoupen pocitovým zpomalením reprodukce hudby. V této souvislosti mě v mysli vyvstává scéna z jednoho slavného českého filmu, ve které pomalu autem jede Rudolf Hrušínský deklamující verše. Na jejím konci padá úsměvná hláška: „Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore“.
Významnost vlivu „Dusítka“ a žádoucí výsledná podoba reprodukce se může lišit mezi žánry, jak je to popsáno výše, ale také sestavu od sestavy a vkusu posluchače. Spojení „Dusítka“ a napájecí lišty KYLI se jevilo jako užitečné zvláště při poslechu zvukově „ostřejších“ nahrávek. Toto bylo ověřeno poslechem na dvou různých sestavách při poslechu na stejná sluchátka, kdy je cílem zvuk spíše gurmánsky vychutnat, než dávat přednost „studiové“ realitě. Konkrétně to bylo u alb Sting – Mercury Falling a Talk Talk – Colour of Spring. „Dusítko“ onu ostrost trochu „stáhlo“ a dodalo „harmonické výšky".
Vedle zvukového přínosu napájení audio přístrojů z napájecí lišty KYLI byl také testován její vliv na obraz a zvuk zapojeného televizoru. Pro testování byl použit relativně zánovní model LED TV z konce roku 2018. Dalo by se říct, že se jedná o model „střední třídy“ v cenové hladině lehce nad 10 000 Kč, kterým je vybavena velká část domácností v České republice. Konkrétně to byl televizor LG 43UM7000, který má úhlopříčku 43 palců (108 cm). Disponuje rozlišením 4K Ultra HD, tj. 3840×2160 pixelů. Při testování nebylo zapnuto 4K Active HDR a obraz i zvuk byl ponechán v továrním nastavení s označením standard. Cílem bylo posoudit změny v kvalitě TV obrazu a druhotně zvuku na běžném televizním vysílání DVB-T2 přijímaném na domovní anténu, a to nejlépe v HD kvalitě.
V dalším příspěvku bude pokračovat část týkající se obrazu.