Jazz na Blue Note,Prestige, Impulse! a dalších labelech na přelomu 50. a 60. let

[Dieter Burmester]

Vazne? Chtel jsem vedet vice o vyssi autorite, nereknes, OK. Pak jsem jeste zdvorile vyvratil, ze mam cim prispet. A to je cele.

[subumbra]

Vazne? Chtel jsem vedet vice o vyssi autorite, nereknes, OK. Pak jsem jeste zdvorile vyvratil, ze mam cim prispet. A to je cele.

Ale jo já si to myslel, že Tě zajímá kdo se s námi dělí o informace, myslím, že si se, alespoň podle toho co jsem někde četl, v tomto oboru také nějak pohyboval, takže je to pochopitelné, no i proto jsem čekal, že bys občas mohl přidat nějakou vlastní zkušenost. Těch lidí co vidí trochu do kuchyně moc není, takže za každou zajímavost jsme rádi, i třeba jen technického rázu, nemusí nutně souviset s jazzem.

[subumbra]

Vidím, že SUPRAPHON nemá asi mnoho příznivců mezi jazzmany což je určitě škoda, ale třeba se k tomuto tématu ještě vrátíme, minimálně systém "neprodejných členských prémií" by mě zajímal a snad je zde někdo kdo ho zažil:-)
Zpět tedy k americkým labelům a naváži na vedlejší vlákno a Sonnyho Rollinse.
Saxophone Colossus PRLP 7079 nahráno v r. 1956 v Hackensacku, vydáno 1957

IMG_0684.jpeg

toto je 2.US mono 1958
je to jedno z těch zásadních alb a jak zmínil Dasta nejen pro milovníky jazzu, pro ty je to, ale zákonná povinnost a nevlastnictví se trestá odnětím svobody alespoň na dvě léta.......v jazzově vyspělejších zemích i na pět let myslím.......:-)
Jako věechny nahrávky RVG pořízené v Hackensacku je samozřejmě mono tou správnou volbou, proto i Analog Production i další ctí toto pravidlo a své reedice vydávají v tomto formátu.Je pravda že původní Prestige presy jsou dnes opravdu velmi velmi drahé, ale jsou zde alternativy, až na obal, rovnocenné a za podstatně nižší ceny.
Jednou z nich je italská verze Music depositato katalogové číslo LPM 2048, ale výlisek je z originálních Prestige stamperů s identickými matričními čísly 1.US presu , včetně AB (Abbey Record Manufacturing) takže opravdu z 1.cutu RVG a z matky od AB , je to opravdu to samé dokonale vylisované s nádherným černostříbrným labelem, zajímavost je to, že existují verze s velkým ringem( foto níže) a DG identické jako Prestige pressing ale i s malým ringem asi 1a1/2 palce rovněž DG, mám dnes už jen tu s velkým ringem, ale měl jsem obě, matrice i záznam identické, jde pouze o jinou hlavu lisu a tvar stamperu.
Jeden Ital je nyní na Discogs ve VG+ za 200 a je to na Slovensku, na toho kluka mám i shodou okolností telefon, takže kdo chce 1.US mono v nejspíš skvělém stavu neváhejte, všechny předchozí dostupné verze Music jsem z disdcogsu koupil já pro své kamarády, je to velice vzácná věc!!!
Další plnohodnotné varianty jsou od dánského METRONOMU, francouzkého Barclay – 84 084, nebo britského Esquire – 32-045, všechno je rovněž lisováno dodanými originálními stampery.Poslední z těch doporučitelných je holandská verze od Artone Prestige Modern Jazz Giants – NO. 17, opět originální stampery ale vydáno až v roce 1966, nicméně cena 100Eur za VG+ což je momentálně jediný dostupný exemplář z Belgie rozhodně stojí za nákup. Mám z této řady PRLP 7047 Sonny Rollins Tenor Madness a je to excelentní, takže holanďana s klidem doporučuji, ale chce to opravdu neváhat.Doporučuji vyhnout se všem japoncům a čemukoliv co nemá v deadwaxu RVG .

IMG_0687.jpeg

IMG_0686.jpeg

[subumbra]

Dnes jsem byl nařčen z demagogie v diskusi o napájecím kabelu, tak jsem si řekl, že bych se za toto provinění měl potrestat a jako trest jsem si vybral
CONIUNCTIO od Jazz Q a Blue Effect, SUPRAPHON – 0 13 0845, mono,

IMG_0629.jpeg

IMG_0699.jpeg

pár kamarádů co vím, že toto album má (ze sběratelských pohnutek), ho nedokáže poslechnout celé, je to příliš složitá nekonvenční věc , krásně to popsal Antonín Matzner na zadní straně obalu,(moc rád čtu jeho poznámky) velký odvaz v 70., projev svobody a touha udělat něco co se nenosí, co asi i provokuje, co se vymyká normálu, co jde silně proti zaběhlým pořádkům, inspirací mohl být možná Herbie Mann, možná Eric Dolphy (Out to Lunch!)Toto album má z 60. let pouze reprodukci Mikuláše Medka na přední straně obalu, ale těleso bylo založeno v roce 1964 a toto je jeho první album, takže si myslím, že si zaslouží zmínit i když bylo vydáno až v roce 1970.
Album určitě muselo vzbudit v té době vášnivé debaty, i dnes je bráno jako něco "co se skoro nedá poslouchat" takže snad důstojný trest :-))))
Na tomto snímku jsem si mohl ověřit systém číslování stamperů SUPRAPHONU, který byl možná zaveden právě v roce 1970, strana 1 má číslo 6, je tence vyryto do stamperu, takže na LP je inverzně, číslo 6 není úplně dobrá zpráva, šest stamperů je asi tak maximum co se z jedné matky dá nakopírovat, strana 2 má vyrytou 2, opět je inverzně na LP, takže těžko z toho vyvodit jednoznačný závěr kolik se skutečně těch stamperů povedlo a použilo.

IMG_0696.jpeg

IMG_0695.jpeg

strana A a 6 vyrytá v dead waxu

IMG_0693.jpeg

detail "6" z mikroskopu, je vidět, že na rozdíl od matričních čísel rytých do laku nebo matky, tato značka vyrytá do laku je na LP vystouplá

Zde se nabízí možnost porovnat případně exemplář s vyrytými jedničkami pokud takový existuje a zkusit vyhodnotit vliv opakované galvanoplastiky na zvuk výlisku. Pocitově vnímám zvuk strany 2(s dvojkou) jako trochu lepší než strany 1(s šestkou).
Takže pokud někdo má ve verzi mono ........

[efičák]

Chválím Tě subumbra ! Tímto jsi potvrdil heslo učitele národů Járy Cimrmana : Nedám si dnes po obědě viržinko. Neplačte, sami jste si to zavinili!

Pokusím se také něco pustit analogově výživného. Kamarád mi předělal phono v předzesilovači Kenwood C1 na extrémní kvalitu, která mi zjevuje pravdu o pohonu gramce, nahrávce i šumu drážky. Není to hezké vědět všechno.

[subumbra]

Chválím Tě subumbra ! Tímto jsi potvrdil heslo učitele národů Járy Cimrmana : Nedám si dnes po obědě viržinko. Neplačte, sami jste si to zavinili!

Pokusím se také něco pustit analogově výživného. Kamarád mi předělal phono v předzesilovači Kenwood C1 na extrémní kvalitu, která mi zjevuje pravdu o pohonu gramce, nahrávce i šumu drážky. Není to hezké vědět všechno.

Ahoj Aleši, teď si mě opravdu potěšil protože jsem přin tom na toho Járu opravdu myslel, takže "Díky náčelníku, že ses mě zastal"

[subumbra]

POSLECHOVÁ AKCE S POROVNÁNÍM RŮZNÝCH PRESŮ
Vážení přátelé nejen jazzu, jelikož čas letí velmi rychle tak jsme tento weekend po dohodě stanovili termín pořádání této akce a bude to 21.9.2024 v Uhříněvsi.
Účast potvrdili krom jiných Dasta,mračoch,PMA, Pytell a co nás těší obvzláště přijedou i chlapi z Ostravy, musím říct, že všichni co připravujeme tuto akci si toho nesmírně vážíme a to nejen kvůli té dálce......kdo to konkrétně bude bych rád nechal jako milé překvapení.
Znovu připomenu, že krom mnoha zajímavých ranných US presů jazzových či bluesových titulů, budou k poslechu i laky nebo direct cuty do vinylu.
Protože impulsem pro toto setkání byla Dastova chuť porovnat Saxophone Colossus od AP s US monom presem , připravujem i lacquer tohoto snímku s naším "new masteringem" a budem ho tedy moci porovnat minimálně s třemi dalšími verzemi. Ten měsíc uteče jako voda, takže pokud někdo bude mít nějaké návrhy co by bylo zajímavé porovnat tak pište, ať se můžeme připravit, Dasta určitě krom jazzu přiveze první presy Pink Floyd i něco navíc takže si na své přijdou i ti co jazz nemají jako hlavní žánr.

Nyní bych rád představil další label na jehož nahrávkách se podílel RVG, je to label na který jsem narazil spíše náhodou, respektive byl v balíčku jednoho francouzského prodejce, který mi posílá pravidelně své nabídky.Je to SAVOY, Savoy Records, zaměřoval se hlavně na jazz a blues a vydávali u něj hlavně v druhé polovině 50.let muzikanti jako Donald Byrd, Hank Jones, Paul Chambers, Dexter Gordon, Art Blakey, Fats Navarro a další.
Sám žádnou LP z produkce Savoy nemám, ale něco jsem si poslechl via YouTube a myslím, že se o nějakou pokusím, bohužel ceny možná i kvůli RVG v deadwaxu nejsou úplně nízké, ale jsem zvědavý jak to hraje a jaký charakter vtiskl zvuku RVG.Takže budu čekat až se něco objeví za přijatelnou cenu.

Jedním z titulů na SAVOY který určitě stojí za hřích je zde vyobrazený Donald Byrd – Byrd's Word Savoy Records – MG 12032 mono 1956

R-3431312-1504644456-7447.jpg

R-3431312-1641340817-3819.jpg

[Dasta]

IMG_20240906_180513.jpg

IMG_20240906_180456.jpg

Doporučuji sehnat a přečíst,pro člověka, který se zabývá poslechem a sháněním desek opravdu lahůdka.

[PGH]

Tak na to se těším jestli ji seženu, Honzo diky za inspiraci!

[subumbra]

Honzo, díky za tip , právě jsem koupil ne e-shopu už se těším až dorazí, 400 stran to bude super na podzimní večery

[Antony]

Syžet mi tedy nápadně připomíná film Devátá brána s Johnny Deppem. Akorát nešlo o vinyly, ale o knihy.

[HonzaE]

Díky za tip, také jsem objednal.

Pro PGH a další za pár korun třeba zde:
https://www.levneknihy.cz/posledni-des ... lwbJGsLCs

[subumbra]

Dnes jsem vytáhl můj oblíbený titul z dílen Atlantic Recording Corporation, Atlantic mám tak nějak spojený s prvními alby Led Zep, ale měli pod svými křídly i spoustu skvělých jazzmanů, namátkou Charles Mingus, Jonhn Coltrane, no a jeden z mála jazzových flétnistů a tím je Herbie Mann.
Vždycky si tak říkám jestli on nebyl trochu inspirací pro našeho Jiřího Stivína, v některých nahrávkách mě to srovnání vplouvá na mysl.......
Každopádně jedno z jeho nejznámějších alb je Herbie Mann at the Village Gate ATLANTIC 1380 ,

IMG_0759.jpeg

je to živák ze stejnojmenného New Yorkského klubu, natočený v roce 1961, album vyšlo o rok později. Trochu jinak střižený jazzík s prvky latiny a zajímavými perkusemi, skvěle mi v tom zapadá vibraphone v podání Hagooda Hardyho. Vibraphon je nástroj, který mi né vždy sedne, Jimmy Smith se třeba v mé sbírce nachází pouze na kompilaci od SUPRAPHONU na modrém labelu, ale jeho řadová alba jsem nikdy nedokázal nějak uchopit....avšak vibe jako doprovodný nástroj na albu Herbieho Manna mě úžasně baví a dodává celému aranžmá živost a hravost. Tři vyobrazené exempláře jsou dva mono a jeden stereo, mono presy jsou, ale každý jiný, jeden je standardní MGM pressing ATLANTIC 1380 s rytými matričními čísly, druhý má, ale matrice ražené, liší se i masteringem a lisovnou(jiný tvar hlavy lisu) přičemž label i obal je identický,nepodařilo se mi ho ale nikde dohledat a zařadit, streo pressing je Německo ale US stamper a tedy i mastering US Atlantic.
Zvukově, bych toto album hodnotil jako lehce nadprůměrné, nikoli však výjimečné, nejvíce se mi líbí 1.US mono MGM pressing, je to nahrávka z klubu, takže nejde srovnávat se studiovými , ale i tak je poslech zábavný a zpracování nahrávky je myslím povedené . Je to však obsah co v tomto případě dávám na první místo, je to samozřejmě velmi subjektivní, ale v tomto případě to tak cítím.

IMG_0747.jpeg

IMG_0746.jpeg

[attachment=1]

[PGH]

IMG_4154.jpeg

Knížka už je doma

[subumbra]

dnes dorazila i mě

IMG_0760.jpeg