Jazz na Blue Note,Prestige, Impulse! a dalších labelech na přelomu 50. a 60. let

[Dieter Burmester]

Vazne? Chtel jsem vedet vice o vyssi autorite, nereknes, OK. Pak jsem jeste zdvorile vyvratil, ze mam cim prispet. A to je cele.

[Subumbra - SPaudio]

Vazne? Chtel jsem vedet vice o vyssi autorite, nereknes, OK. Pak jsem jeste zdvorile vyvratil, ze mam cim prispet. A to je cele.

Ale jo já si to myslel, že Tě zajímá kdo se s námi dělí o informace, myslím, že si se, alespoň podle toho co jsem někde četl, v tomto oboru také nějak pohyboval, takže je to pochopitelné, no i proto jsem čekal, že bys občas mohl přidat nějakou vlastní zkušenost. Těch lidí co vidí trochu do kuchyně moc není, takže za každou zajímavost jsme rádi, i třeba jen technického rázu, nemusí nutně souviset s jazzem.

[Subumbra - SPaudio]

Vidím, že SUPRAPHON nemá asi mnoho příznivců mezi jazzmany což je určitě škoda, ale třeba se k tomuto tématu ještě vrátíme, minimálně systém "neprodejných členských prémií" by mě zajímal a snad je zde někdo kdo ho zažil:-)
Zpět tedy k americkým labelům a naváži na vedlejší vlákno a Sonnyho Rollinse.
Saxophone Colossus PRLP 7079 nahráno v r. 1956 v Hackensacku, vydáno 1957

IMG_0684.jpeg

toto je 2.US mono 1958
je to jedno z těch zásadních alb a jak zmínil Dasta nejen pro milovníky jazzu, pro ty je to, ale zákonná povinnost a nevlastnictví se trestá odnětím svobody alespoň na dvě léta.......v jazzově vyspělejších zemích i na pět let myslím.......:-)
Jako věechny nahrávky RVG pořízené v Hackensacku je samozřejmě mono tou správnou volbou, proto i Analog Production i další ctí toto pravidlo a své reedice vydávají v tomto formátu.Je pravda že původní Prestige presy jsou dnes opravdu velmi velmi drahé, ale jsou zde alternativy, až na obal, rovnocenné a za podstatně nižší ceny.
Jednou z nich je italská verze Music depositato katalogové číslo LPM 2048, ale výlisek je z originálních Prestige stamperů s identickými matričními čísly 1.US presu , včetně AB (Abbey Record Manufacturing) takže opravdu z 1.cutu RVG a z matky od AB , je to opravdu to samé dokonale vylisované s nádherným černostříbrným labelem, zajímavost je to, že existují verze s velkým ringem( foto níže) a DG identické jako Prestige pressing ale i s malým ringem asi 1a1/2 palce rovněž DG, mám dnes už jen tu s velkým ringem, ale měl jsem obě, matrice i záznam identické, jde pouze o jinou hlavu lisu a tvar stamperu.
Jeden Ital je nyní na Discogs ve VG+ za 200 a je to na Slovensku, na toho kluka mám i shodou okolností telefon, takže kdo chce 1.US mono v nejspíš skvělém stavu neváhejte, všechny předchozí dostupné verze Music jsem z disdcogsu koupil já pro své kamarády, je to velice vzácná věc!!!
Další plnohodnotné varianty jsou od dánského METRONOMU, francouzkého Barclay – 84 084, nebo britského Esquire – 32-045, všechno je rovněž lisováno dodanými originálními stampery.Poslední z těch doporučitelných je holandská verze od Artone Prestige Modern Jazz Giants – NO. 17, opět originální stampery ale vydáno až v roce 1966, nicméně cena 100Eur za VG+ což je momentálně jediný dostupný exemplář z Belgie rozhodně stojí za nákup. Mám z této řady PRLP 7047 Sonny Rollins Tenor Madness a je to excelentní, takže holanďana s klidem doporučuji, ale chce to opravdu neváhat.Doporučuji vyhnout se všem japoncům a čemukoliv co nemá v deadwaxu RVG .

IMG_0687.jpeg

IMG_0686.jpeg

[Subumbra - SPaudio]

Dnes jsem byl nařčen z demagogie v diskusi o napájecím kabelu, tak jsem si řekl, že bych se za toto provinění měl potrestat a jako trest jsem si vybral
CONIUNCTIO od Jazz Q a Blue Effect, SUPRAPHON – 0 13 0845, mono,

IMG_0629.jpeg

IMG_0699.jpeg

pár kamarádů co vím, že toto album má (ze sběratelských pohnutek), ho nedokáže poslechnout celé, je to příliš složitá nekonvenční věc , krásně to popsal Antonín Matzner na zadní straně obalu,(moc rád čtu jeho poznámky) velký odvaz v 70., projev svobody a touha udělat něco co se nenosí, co asi i provokuje, co se vymyká normálu, co jde silně proti zaběhlým pořádkům, inspirací mohl být možná Herbie Mann, možná Eric Dolphy (Out to Lunch!)Toto album má z 60. let pouze reprodukci Mikuláše Medka na přední straně obalu, ale těleso bylo založeno v roce 1964 a toto je jeho první album, takže si myslím, že si zaslouží zmínit i když bylo vydáno až v roce 1970.
Album určitě muselo vzbudit v té době vášnivé debaty, i dnes je bráno jako něco "co se skoro nedá poslouchat" takže snad důstojný trest :-))))
Na tomto snímku jsem si mohl ověřit systém číslování stamperů SUPRAPHONU, který byl možná zaveden právě v roce 1970, strana 1 má číslo 6, je tence vyryto do stamperu, takže na LP je inverzně, číslo 6 není úplně dobrá zpráva, šest stamperů je asi tak maximum co se z jedné matky dá nakopírovat, strana 2 má vyrytou 2, opět je inverzně na LP, takže těžko z toho vyvodit jednoznačný závěr kolik se skutečně těch stamperů povedlo a použilo.

IMG_0696.jpeg

IMG_0695.jpeg

strana A a 6 vyrytá v dead waxu

IMG_0693.jpeg

detail "6" z mikroskopu, je vidět, že na rozdíl od matričních čísel rytých do laku nebo matky, tato značka vyrytá do laku je na LP vystouplá

Zde se nabízí možnost porovnat případně exemplář s vyrytými jedničkami pokud takový existuje a zkusit vyhodnotit vliv opakované galvanoplastiky na zvuk výlisku. Pocitově vnímám zvuk strany 2(s dvojkou) jako trochu lepší než strany 1(s šestkou).
Takže pokud někdo má ve verzi mono ........

[efičák]

Chválím Tě subumbra ! Tímto jsi potvrdil heslo učitele národů Járy Cimrmana : Nedám si dnes po obědě viržinko. Neplačte, sami jste si to zavinili!

Pokusím se také něco pustit analogově výživného. Kamarád mi předělal phono v předzesilovači Kenwood C1 na extrémní kvalitu, která mi zjevuje pravdu o pohonu gramce, nahrávce i šumu drážky. Není to hezké vědět všechno.

[Subumbra - SPaudio]

Chválím Tě subumbra ! Tímto jsi potvrdil heslo učitele národů Járy Cimrmana : Nedám si dnes po obědě viržinko. Neplačte, sami jste si to zavinili!

Pokusím se také něco pustit analogově výživného. Kamarád mi předělal phono v předzesilovači Kenwood C1 na extrémní kvalitu, která mi zjevuje pravdu o pohonu gramce, nahrávce i šumu drážky. Není to hezké vědět všechno.

Ahoj Aleši, teď si mě opravdu potěšil protože jsem přin tom na toho Járu opravdu myslel, takže "Díky náčelníku, že ses mě zastal"

[Subumbra - SPaudio]

POSLECHOVÁ AKCE S POROVNÁNÍM RŮZNÝCH PRESŮ
Vážení přátelé nejen jazzu, jelikož čas letí velmi rychle tak jsme tento weekend po dohodě stanovili termín pořádání této akce a bude to 21.9.2024 v Uhříněvsi.
Účast potvrdili krom jiných Dasta,mračoch,PMA, Pytell a co nás těší obvzláště přijedou i chlapi z Ostravy, musím říct, že všichni co připravujeme tuto akci si toho nesmírně vážíme a to nejen kvůli té dálce......kdo to konkrétně bude bych rád nechal jako milé překvapení.
Znovu připomenu, že krom mnoha zajímavých ranných US presů jazzových či bluesových titulů, budou k poslechu i laky nebo direct cuty do vinylu.
Protože impulsem pro toto setkání byla Dastova chuť porovnat Saxophone Colossus od AP s US monom presem , připravujem i lacquer tohoto snímku s naším "new masteringem" a budem ho tedy moci porovnat minimálně s třemi dalšími verzemi. Ten měsíc uteče jako voda, takže pokud někdo bude mít nějaké návrhy co by bylo zajímavé porovnat tak pište, ať se můžeme připravit, Dasta určitě krom jazzu přiveze první presy Pink Floyd i něco navíc takže si na své přijdou i ti co jazz nemají jako hlavní žánr.

Nyní bych rád představil další label na jehož nahrávkách se podílel RVG, je to label na který jsem narazil spíše náhodou, respektive byl v balíčku jednoho francouzského prodejce, který mi posílá pravidelně své nabídky.Je to SAVOY, Savoy Records, zaměřoval se hlavně na jazz a blues a vydávali u něj hlavně v druhé polovině 50.let muzikanti jako Donald Byrd, Hank Jones, Paul Chambers, Dexter Gordon, Art Blakey, Fats Navarro a další.
Sám žádnou LP z produkce Savoy nemám, ale něco jsem si poslechl via YouTube a myslím, že se o nějakou pokusím, bohužel ceny možná i kvůli RVG v deadwaxu nejsou úplně nízké, ale jsem zvědavý jak to hraje a jaký charakter vtiskl zvuku RVG.Takže budu čekat až se něco objeví za přijatelnou cenu.

Jedním z titulů na SAVOY který určitě stojí za hřích je zde vyobrazený Donald Byrd – Byrd's Word Savoy Records – MG 12032 mono 1956

R-3431312-1504644456-7447.jpg

R-3431312-1641340817-3819.jpg

[Dasta]

IMG_20240906_180513.jpg

IMG_20240906_180456.jpg

Doporučuji sehnat a přečíst,pro člověka, který se zabývá poslechem a sháněním desek opravdu lahůdka.

[PGH]

Tak na to se těším jestli ji seženu, Honzo diky za inspiraci!

[Subumbra - SPaudio]

Honzo, díky za tip , právě jsem koupil ne e-shopu už se těším až dorazí, 400 stran to bude super na podzimní večery

[Antony]

Syžet mi tedy nápadně připomíná film Devátá brána s Johnny Deppem. Akorát nešlo o vinyly, ale o knihy.

[HonzaE]

Díky za tip, také jsem objednal.

Pro PGH a další za pár korun třeba zde:
https://www.levneknihy.cz/posledni-des ... lwbJGsLCs

[Subumbra - SPaudio]

Dnes jsem vytáhl můj oblíbený titul z dílen Atlantic Recording Corporation, Atlantic mám tak nějak spojený s prvními alby Led Zep, ale měli pod svými křídly i spoustu skvělých jazzmanů, namátkou Charles Mingus, Jonhn Coltrane, no a jeden z mála jazzových flétnistů a tím je Herbie Mann.
Vždycky si tak říkám jestli on nebyl trochu inspirací pro našeho Jiřího Stivína, v některých nahrávkách mě to srovnání vplouvá na mysl.......
Každopádně jedno z jeho nejznámějších alb je Herbie Mann at the Village Gate ATLANTIC 1380 ,

IMG_0759.jpeg

je to živák ze stejnojmenného New Yorkského klubu, natočený v roce 1961, album vyšlo o rok později. Trochu jinak střižený jazzík s prvky latiny a zajímavými perkusemi, skvěle mi v tom zapadá vibraphone v podání Hagooda Hardyho. Vibraphon je nástroj, který mi né vždy sedne, Jimmy Smith se třeba v mé sbírce nachází pouze na kompilaci od SUPRAPHONU na modrém labelu, ale jeho řadová alba jsem nikdy nedokázal nějak uchopit....avšak vibe jako doprovodný nástroj na albu Herbieho Manna mě úžasně baví a dodává celému aranžmá živost a hravost. Tři vyobrazené exempláře jsou dva mono a jeden stereo, mono presy jsou, ale každý jiný, jeden je standardní MGM pressing ATLANTIC 1380 s rytými matričními čísly, druhý má, ale matrice ražené, liší se i masteringem a lisovnou(jiný tvar hlavy lisu) přičemž label i obal je identický,nepodařilo se mi ho ale nikde dohledat a zařadit, streo pressing je Německo ale US stamper a tedy i mastering US Atlantic.
Zvukově, bych toto album hodnotil jako lehce nadprůměrné, nikoli však výjimečné, nejvíce se mi líbí 1.US mono MGM pressing, je to nahrávka z klubu, takže nejde srovnávat se studiovými , ale i tak je poslech zábavný a zpracování nahrávky je myslím povedené . Je to však obsah co v tomto případě dávám na první místo, je to samozřejmě velmi subjektivní, ale v tomto případě to tak cítím.

IMG_0747.jpeg

IMG_0746.jpeg

[attachment=1]

[PGH]

IMG_4154.jpeg

Knížka už je doma

[Subumbra - SPaudio]

dnes dorazila i mě

IMG_0760.jpeg

[tm.watch]

Taky už ji mám. Pro ostravské mám tip - prodejna Levné knihy u Futura.

[Subumbra - SPaudio]

Dnešní LP bude pro mnoho z Vás jistě "velkou známou", žádný Hard Bop ani jiný jazzový ortodoxní styl, je to skvělá kombinace filmové hudby Henriho Manciniho a labelu RCA Victor.The Pink Panther Henri Mancini RCA Victor – LPM 2795 ,

IMG_0777.jpeg

album nahrané v RCA Victor's Music Center Of The World, Hollywood, California v roce 1963. Mám jich šest kousků, stále jsem hledal lepší a lepší...... je to jedno z těch zvukově naprosto skvělých alb, které se dají stále pořídit za opravdu pár dolarů, takže většinu finální ceny tvoří doprava ze zámoří a VAT. Je to také jeden z mála snímků, který si více užívám ve stereu než v mono, ale může to být i tím, že moje mono verze Hollywood presingu není v takové kondici jako stereo, omylem se mi dostal do sbírky i pozdní repres od německého prodejce který se spletl a špatně zalistoval a je to pouze důkaz toho, že u těchto snímků nemá smysl pořizovat nic jiného než originál z roku 1963.
Párkrát to někdo přinesl i v nějaké remastrované verzi , ale srovnání dopadlo jako obvykle , přičemž cena originálu nebývá vyšší než nový remaster......
Samozřejmě vezmu 21.9. s sebou pokud někdo má repres ke srovnání, tak prosím vezměte také :-)

[Subumbra - SPaudio]

Přátelé sobota 21.9. je již za dveřmi, tak bych si dovolil sepsat jakýsi playlist či spíše výtah ze seznamu titulů, které budou v sobotu k poslechu a k porovnání.

CL 934 Ellington At Newport 1.US MONO 1956
S 63531 Ellington At Newport 1.US STEREO 1963
CL1355 1.US 1959(Kind of Blue) MONO
CS 8163 1.US 1959(Kind of Blue) STEREO
CL 1397 US MONO 1960 + Fontana 1.UK MONO Fontana – 682 065 TL 1960
PRLP 7079 2.US 1958(Sax Clossus),+ Music depositato+ newmaster 2024
PRLP 7165 1.US 1959
PRLP 7175 1.US 1960
PRLP 7047 US stamper mono ARTONE Netherland
BLP 1577 US 1962 (Blue Train)
BLP1595 1.US 1958(Somethin' Else)
BLP1593 2.US 1959
BLP1581 1.US 1957
BLP 4031 US.1966
JOHN COLTRANE na Impulse! všechny co mám tedy krom Ballads
BLP 4041 remaster BG 2004 + BST 84041 1.Jap 1981 GXK 8202
BLP 4048 1.US 1960
BLP 4157 1.US 1964
BLP 4003 US 1962
BST 84098 US 1973
BST 84034 US 1966
BST 84123 US 1966
Verve Records – V6-8545 1.US 1964
NPL 28038 1.UK 1964 (Muddy Watters, Folk Singer)
ECM Records – 25MJ 3553 Jap 1986(Trio Music Live in Europe)
CL1397 1.US 1959
Verve MG V-8327 1.US 1959 + 1.Jap 1972 MV2016
LSP- 2795 THE PINK PANTHER 1.US 1963,STEREO, MONO, REPRESY 73,83
Pietoso 1.CSSR (modrý label)MONO i STEREO
Orchestr Gustava Broma 1.CSSR (modrý label)
ECM 1064/65 The Koln Concert 1.Germany 1975 + repres 1976
ECM 1230
MCA2 4128 Charles Mingus

kompletní Beatles vyšlé na Parlophone všechno 1. a 2. mono presy

TACET L163 Vivaldi The Four Seasons, tubes recording only
ETERNA 725041 Carl Philipp Emanuel Bach - Berliner Sinfonien
Rolling Stones Records ‎– COC 59100 The Rolling Stones ‎– Sticky Fingers, ZIPP Zipper 1.Germany 1971

Dasta dále přiveze krom jiného:
PINK FLOYD The Wall, DSOTM, WWH, všechno UK + Japan
Black Sabath
Jethro Tull
Bad Co
a jistě ještě něco navíc :-) takže bude potěšeno i ucho bigbeaťáků
krom LPs bude rovněž spousta muziky na CD pro porovnání i jen tak pro radost z poslechu.

Materiálu bude tedy snad dosti :-)

Pro jistotu ještě uvedu, že MONO se bude hrát přes AT33MC MONO a STEREO tentokrát přes Ortofon Per Windfeld, ať máme malou změnu oproti A95, kterou jsem měl osazenou posledně.

[m+m]

To aby ta akce byla od pátku do neděle, kolik je muziky v
plánu si poslechnout. Ty Beatles můžou být zajímavé.
Ať se vám akce podaří.

[Miles]

To bude krásná sobota plná pěkné muziky , škoda jen že se nemohu zůčastnit ! Tak snad někdy příště při dalším srazu analogových nadšenců

[Subumbra - SPaudio]

to m+m, Miles,
chlapi díky za pozitivní reakci, pokud se to bude líbit, určitě rádi něco podobného zopakujeme i třeba pro žánrově méně vyhraněné fandy....
tady to samozřejmě bude hlavně o jazzu a materiálu je tolik, protože půjde především o porovnání různých pressingů, takže se nebudou hrát celá alba to bychom opravdu za sobotu nedali a to nejen z časových důvodů, jinak krom uvedených katalogových čísel beru téměř všechny Milese vydané na Prestige :-) ......
no a až nebude co porovnávat budeme volně probírat zvukově nebo obsahově zajímavé snímky podle chuti všech zúčastněných, takže se na dost titulů asi vůbec nedostane, tím spíše můžeme připravit pokračování - 2.díl

Pro všechny co se chystají zítra k Mariánovi: všechno jsme dnes nachystali a celkem to "hrálo" takže by vinyly neměli zklamat :-)

[tm.watch]

Pro všechny co se chystají zítra k Mariánovi: všechno jsme dnes nachystali a celkem to "hrálo" takže by vinyly neměli zklamat :-)

Ostrava už se těší a už jen za to, že jsi to dal dohromady ti patří velký dík Taky Marianovi, že poskytl prostory

Zklamání se při takovém setkání fandů vůbec neobávám.

[samcus]

Time Out Davida Brubecka od AP, který jsme svorně vyhodnotili jako vynikající a pro ty, kteří nejsou postižení potřebou 1.US presu

Jen malá poznámka pro ty jež by tuto desku sháněli. Tak se jednalo o Classic Records z roku 2002 a ne AP.

https://www.discogs.com/release/1981546 ... t-Time-Out

[Subumbra - SPaudio]

Petře díky za korekci, chtěl jsem Ti volat zda bys neuvedl přesné vydání, no učinil jsi nápravu mé chybné informace dříve sám

[Subumbra - SPaudio]

Zdravím po krátké odmlce příznivce vinylu a zejména jazzu, omlouvám se, ale nechal jsem se znechutit nadutostí a arogancí prezentovanou na tomto fóru a usoudil jsem, že bude lepší udělat si pauzu než reagovat na omezenost a drzost a tím "přispět" k nehifistické konverzaci.Těžko bych se v danou chvíli ubránil adekvátní odpovědi a tak jsem HEF několik dní vůbec neotevřel.......dnes s odstupem vidím poučování o nutnosti DRC spíše jako komické či tragikomické, no jak se říká každý svého štěstí strůjcem........
Komunikace s Dastou a následná návštěva byly pro mě návrat do správného světa a tak i dnešní příspěvek věnuji Dastovi a dvěma skvělým snímkům, které nám s Mariánem při této návštěvě představil.
Jako první The Gil Evans Orchestra – Out Of The Cool , Impulse! A-4-S , poslouchali jsme verzi z roku 2021 z edice "Acoustic Sound Series"
https://www.discogs.com/release/1872851 ... f-The-Cool

7ae883c3-0223-4693-a71b-07233b8c3a91.jpeg

Je to skvělá nahrávka "Big bendu" s širokou paletou dechů, počínaje flétnou i piccolo, přes sopran alto i tenor sax, trumpetu, trombon i bass trombon až po tubu,nechybí kytara a samozřejmě Evansovo piano.
Nástroje mají spoustu prostoru pro sólové vyjádřdení a celé to dělá dojem spíš vyladěného sextetu-septetu než orchestru, což je alespoň pro mě velmi přitažlivé. Jsem velký příznivec dlouhých skladeb, považuji to za velké kompoziční umění udržet pozornost posluchače více jak 10 minut a neopakovat se, zde má první skladba - La Nevada 15:33, je velmi pestrá instrumentálně a po celou dobu má nějaký pohyb, vývoj a spád až je konec skoro překvapením, skvělá práce...
Album je celkově velmi rozmanité a je to jednoznačně snímek pro soustředěný poslech poskytující mimořádný zážitek, přes velké obsazení dechových nástrojů i těch pro jazz ne zcela typických, obava z "dechovky" opravdu není na místě. Jen pro zajímavost skladbu č.2 na straně dvě, Stratusphunk od George Russella si vypůjčil i Gustav Brom se svým orchestrem na vynikajícím albu SUPRAPHONU 0150478 z roku 1968.
Tento pressing z roku 2021 je evidentně velmi zdařilý a dokud není srovnání s původním presem z roku 1961 těžko by někdo hledal nějaké mouchy, je evidentní, že některé remastery se prostě udělaly lépe než jiné a tento patří rozhodně k těm prvním.
Druhé jazzové album, které dnes zmíním je od Donalda Byrda z roku 1964, tedy nahrávané již v Englewood Cliffs,
Donald Byrd ‎– A New Perspective BST 84124,

81b42e95-ad32-4b8c-9f5d-99019a2c8190.jpeg

Honza nám nabídl nový výlisek z roku 2024 pod jehož mastering se podepsal Kevin Gray. Zvukově nelze o ničem diskutovat neb není k dispozici originál, takže bez srovnání a věřím že i po něm, je to prostě skvělá věc. Je jisté že na zážitku z poslechu měl velký podíl Honzův set up a tudíž na jiných sestavách nemusí být zvuk tak impozantní, ale zde byl.
Já jsem měl toto album dlouho vyhlídlé a přiznám se že, prvním impulsem pro měl byl obal s detajlem kapoty a světla ikonického E-Typu , jen zas malá zajímavost, první Byrdovo album u Blue Note Off To The Races BLP 4007 mělo na obalu podobný pohled na ještě ikoničtější Mercedes Benz 300SL, takže se nabízí otázka zda je to záliba Francise Wolffa nebo Donalda Byrda, ty nekonečně dlouhé kapoty.......
Ale zpět ke snímku A New Perspective, když jsem si kdysi dělal kontrolní poslech k obsahu z You tube tak mě trochu zneklidnily vokály, jsem příznivcem spíše instrumentálního jazzu a tak jsem touhu po tomto albu trochu utlumil. Minulou sobotu u Dasty jsem kupodivu vnímal ten scat jako velké oživení a spolu s kytarou Kennyho Burrella a vibem Donalda Besta působil velmi svěže a dával celému vyznění jakousi nepostradatelnou třešinku na pomyslném dortu. Scat, asi víte, ale pro ty co si nejsou jisti, je vokální projev bez artikulace či použití slov, je to za pomocí pouze jejich částí nebo jen slabik vyluzování zvuků které v podstatě suplují v danou dobu sólový nástroj,takové to "pa du ba duba pa pa pa....." zde to perfektně šlape a ty alternace s instrumenty jsou naprosto krásně čitelné, musím říct, že mě to opravdu dostalo a ihned jsem otevřel Discogs abych se podíval samozřejmě se svou úchylkou po nějakém prvním presu. Jen si v tomto případě nejsem úplně jist zda opět mono nebo raděj dát přednost stereu, nahrávka byla již jako stereo pořízena od RVG a zrovna ta pestrost se scaty by mi skoro říkala dej stereo.....
Pro další týden se dovolím ještě jednou vrátit k naší návštěvě u Dasty, protože věcí které zaslouží zmínku bylo mnohem více .

[tm.watch]

No paráda díky za tento parádní a vtahující popis. Gila Evanse a obecně ty více obsazené ansámbly moc nevyhledávám. Ale po tvém popisu jsem dostal velkou chuť si jej pustit. Dnes už to ale nestihnu, balím a zítra vyrážíme do Varšavy. Bude tam mimo jiné několik prezentací na téma LP. Např. nový způsob výroby LP od M. Fremera nebo prý “best soundind record ever” lak řezaný v Abbey Road od Adama Czerwinskego (asi jsem to zkomolil, tak pardon). Až se v pondělí vrátím, tak tady doufám najdu slíbené pokračování

[jupol]

Dasta, Subumbra, dík za tip, Evansa už mám a Byrda som už objednal. Vyberal som z edície Blue Note z roku 2015 a 2024 a objednal som tú novšiu...

[Subumbra - SPaudio]

Tak dorazil The Gil Evans Orchestra – Out Of The Cool , Impulse! A-4 1961 1.US mono,

IMG_0913.jpeg

IMG_0915.jpeg

desku jsem koupil na Discogs za 19Eur z Německa ve stavu VG a obal VG+, takže je to opět příklad toho, že lze i 1.presy pořídit za velmi malé peníze a v dobré kvalitě. Na VG je stav vynikající a odpovídá běžnému hodnocení VG+, s mono vložkou naprosto skvělá kvalita reprodukce.
Po poslechu se musím znovu vrátit k zážitku z tohoto skvělého alba, u Dasty jsme vzhledem k nabitému programu nepouštěli alba celá, takže jsem ho vcelku nyní slyšel poprvé. Musím znovu Honzovi poděkovat, protože ač jsem ho měl v hledáčku, tak teprve po poslechu u něj jsem věděl, že ho musím koupit. Je to opravdu výjimečný příklad jazzového projevu relativně velkého tělesa, přikládám zde foto obalu s grafickým znázorněním rozestavení celého ansámblu,

IMG_0911.jpeg

je to jedno z těch alb která mě přimějí zapátrat po informacích z jejich natáčení, hodnocení odborníků a pod... prostě "story"
Moc mě potěšilo, že jsem našel stejný pohled odborné kritiky právě na aranžmá, sólové partie a celkový výraz, který je pro tak velký soubor výjimečný.
Říká se že atmosféra u RVG byla vždy velmi uvolněná a inspirující a tak se mnohdy finální podoba díla zrodila až při samotném nahrávání, ne jinak to bylo i v tomto případě. Evanse evidentně posílený velmi úspěšnou spoluprací s Milesem Davisem přišel natočit album s minimem psaných not a na celém mimořádném albu se tak velmi promítla improvizace a skvělá nálada při nahrávání, např. úvodní "La Nevada" kterou do té doby hráli šest týdnů vkuse a to šest dní v každém týdnu díky angažmá v New Yorské Jazz Gallery, zahráli úplně jinak než doposud, díky dokonalé znalosti skladby mohli skvělí muzikanti zaimprovizovat a uvolnit hranice , je zajímavé srovnat tuto verzi La Nevada s provedením z alba The Gil Evans Orchestra* Featuring Johnny Coles – Great Jazz Standards z roku 1959 kde má jaksi klasičtější " předpisovější" formu, https://www.discogs.com/master/343861-T ... -Standards
ale co dál popisovat, toto album nahrané v Eglewoods Cliffs v listopadu a prosinci 1960 doporučuji pořídit jako jednu z ikon, navíc je to součást první čtveřice vydaných alb právě založeného Impulse! ( Impulse! A-4 )

IMG_0912.jpeg

Jak jsem avizoval rád bych se ještě vrátil k poslechu u Dasty a zmínil pár poznatků i když nebudou zcela odpovídat hlavnímu tematu tohoto vlákna.
Jsme ale v sekci nahrávky nosiče a jejich kvalita takže snad mohu poukázat právě na tyto aspekty v dílech pozdějších nebo i zcela nejazzových.
První bych rád zmínil album Patricia Barber ‎– Nightclub , Impex Records ‎– IMP6037-1 2 × Vinyl, LP, 45 RPM, Album, Limited Edition, Numbered, Reissue, Remastered, Stereo, 1Step, VR900, které jsme měli možnost u Dasty slyšet, myslím, že už zde byla několikrát zmíněna spokojenost s přístupem IMPEX a toto album to opět potvrzuje, stejný závěr jsme hromadně vyslovili u alba Café Blue od IMPEX takže IMPEX
Druhá zmínka je ovšem z opačného konce stupnice spokojenosti a jde o album Eagles – Hotel California , Mobile Fidelity Sound Lab – UD1S 2-028,
Nesmyslně vytažené a tenké kytary bez těla nástroje a to i na Dastově sestavě s velmi mohutným basem a naopak klidným vrchem, basové partie nafouklé a vokál naprosto utopený mezi nástroji, nahrávka postrádá elementární vyvážení je to příklad doslova zmrzačení hudby, neumím si představit pro jaký typ sestavy toto autoři zamýšleli, vzhledem k opakovaným dojmům z poslechu MFSL nahrávek se obávám, že zde chybí hudební či spíš zvukový vkus a převládá nesmyslná potřeba něco udělat jinak a víc , toto album je pro mě jedno z nejhorších co jsem slyšel.
Naštěstí Honza vytáhl standardní obyčejnou verzi tohoto alba kde, bylo vše v naprostém pořádku a nakonec jsme si Hotel California ještě poslechli z živého akustického vystoupení, které naopak znělo naprosto úchvatně

[Subumbra - SPaudio]

Přátelé minulý čtvrtek jsem měl to potěšení přivítat nejprve u nás na studiu v Litoměřicích a po té u sebe doma na poslech jazzové nadšence ze západních Čech, přijel "manev" spolu s kamarádem s bulharskými kořeny Naskem. Pánové oba reagovali na posledně zmíněné album Gila Evanse, přivezli jeho verzi na CD a k tomu spoustu nadšení a opravdové lásky k hudbě. Jardo díky za návštěvu a několik nesmírně inspirativních hodin, které jsem měl možnost s Vámi oběma ztrávit.
Dlouho jsem nezažil takové nadšení z poslechu prvních presů, úctu a respekt k dílům i jejich autorům, ale zejména k 60-65 let starým deskám a jejich nádherně vonícím obalům . Kdo z Vás jste měli možnost poznat Naska(asi se mu také říká Harley) tak víte, že je to chodící zásobárna znalostí z historie jazzu, ale i hudby jako takové, k tomu nesmírný temperament a nefalšované projevy nadšení ze skvělé muziky. Škoda že jsme byli časové limitováni, ale věřím, že si podobný dýchánek ještě zopakujeme i bez časového omezení a poslechneme společně více úžasných alb. Já o tomto setkání píši i proto, že jsem si uvědomil jak je emocionální zážitek z poslechu alb jako Ellinkton At Newport, Muddy Waters Folk Singers, zmiňovaný Gil Evans a další výrazně ovlivněn účastí srdcařů jako je Nasko , nejen velmi erudované komentáře k autorům a technické stránce hry na jednotlivé nástroje, ale to nadšení a prožívání takového poslechu spouští úplně jiný level prožitku i pro ostatní.
Je to krásná záliba - vášeň a sdílení té radosti s dalšími stejně postiženými jedinci posouvá tyto zážitky do ještě jiné dimenze.
Jardo a Nasko, ještě jednou velký dík za Vaší návštěvu

Nakonec ještě přikládám pár tipů od Naska:
Gil Evans – Gil Evans & Ten PRLP 7120 už jsem si poslechl z YT a určitě koupím jakmile se objeví 1.pres, druhá věc je jakési pokračování The Gil Evans Orchestra* - Out Of The Cool (Impulse! - A-4) a sice The Gil Evans Orchestra* ‎– Into The Hot (Impulse! ‎– A-9) a to je již na cestě :-), takže se o zážitek podělím v příštích týdnech.

[manev]

Zdravím Honzu(Sumumbru) do půvabné vesničky za Litoměřicemi,kde si vybudoval svoje analogové království.Myslím,že nazývat se srdcařem přísluší především jemu.Už při vstupu do jeho poslechové místnosti jsme byli okouzleni jejím designem a atmosférou.Vizuálním zážitkem je pohled na jeho obří reprosoustavy osazené legendárními širokopásmovými měniči Altec.A poprvé jsem měl možnost vidět zblízka legendární gramo Luxman PD 555 s vakuovou pumpou,je to nádherný stroj.O tom,jak jsme si to u něj užili,se Honza vyjádřil výstižně už ve svém komentáři k naší návštěvě.Ještě jednou velké díky i za mého kamaráda a věřím,že se setkáme u poslechu i někde jinde.

[Subumbra - SPaudio]

Opět zdravím příznivce jazzu a zejména toho vydaného na přelomu 50. a 60. let minulého století. Avizovaný Gil Evans je již vypraný a několikrát přehraný, takže se mohu podělit o dojmy z tohoto alba.Je to jakési volné pokračování předchozího snímku Impulse! A-4 Out Of The Cool z roku 1961,

IMG_1019.jpeg

IMG_1014.jpeg

Album se jmenuje The Gil Evans Orchestra – Into The Hot, Impulse! A-9 v mém případě mono, album bylo nahráno mezi 14.zářím a 31.říjnem 1961 a vydáno někdy v ůnoru 1962. K tomuto albu mě přivedl jak jsem již uvedl kamarád Jardy "manev" Nasko, v tu chvíli když jsem ho kupoval jsem ale netušil tu zajímavou story kolem jeho zrození a bral jsem ho "jen jako dvojče" k prvně vydanému Out Of The Cool. Já rád šťourám a hledám právě ty story a tato je dosti zajímavá.

IMG_1016.jpeg

Out Of The Cool mělo relativně slušný úspěch, ačkoli dnes je asi ceněno o mnoho více než v době svého vydání, i tak se údajně Gil Evans necítil na další album a navíc se rozhodl opustit Impulse jako label a přesunout se k Verve, jistě ne náhodou k Verve kam odchází ve stejnou dobu i strůjce Impulse! producent Creed Taylor. Podle všeho tedy není toto album vůbec dílem Gila Evanse, nýbrž trumpetisty a skladatele Johna Carisiho, který se zřejmě ujal i aránže a klavírysty Cecila Taylora. Evans tak účinkuje na této nahrávce pouze na obalu, vizuálně propojeném s původní obálkou Out Of The Cool.
Toto vše může být jakýmsi náznakem, že obě alba si budou obsahově podobná mnohem méně než jejich obaly. Byl jsem mile překvapen vzdušností a lehkostí s jakou nahrávka přichází do prostoru, skvěle nasnímané dechy zejména dřeva hýří barvami a úvodní skladba Moon Taj nabízí velmi svěží a moderní pojetí . Asi celá první strana je v tomto duchu, chvílemi mi zvukové zpracování ale vlastně celý dojem z poslechu připomínal nahrávky SUPRAPHONE z konce 60. let, Gustav Brom, Karel Krautgartner, věřím že ve skutečnosti tam nějaká inspirace byla a to i tématická např. skladbou Angkor Wat.....Strana dvě je trochu náročnější obsahově a jak se říká nebude to šálek čaje pro každého. Změny tempa i nálad, místy připomíná spíš free jazz session, je to ten druh jazzu, který vyžaduje velké zanícení a třeba i sklínku něčeho pro uvolnění a naladění se na správnou notu.Je to opravdu zajímavá souhra náhod, ale v sobotu jsem potkal kamaráda jazzmana a kdysi aktivního bubeníka, který pravidelně vystupoval na swingových večerech v hotelu Salva Guarda v Litoměřich a když jsem mu řekl, že mám tuto novou desku z roku 1962, jen povzdechl "Na něm jsme byli v Lucerně(bylo to skutečně v roce 1976) a odešli jsme v půli to jamování bylo na nás moc a nebyli jsme sami co to nedali......."
Vnímám toto album jako velmi nadčasový snímek, je to představení avantgardního moderního pojetí jazzu, jaké bych očekával tak o dekádu později, představení vysoké kompoziční úrovně Johna Carisiho i Cecila Taylora, snímek s vysokou zvukovou kvalitou avšak vyžadující velmi specifického posluchače, pár let nazpět bych asi těžko hledal sílu na jeho poslech, zejména druhé strany :-)
Na závěr ještě musím přiznat, že jsem při zkoumání Gila Evanse narazil na label, který mi doposud nebylo přáno poslechnout, album je z roku 1959 a obsahuje výše zmíněnou "standardní" verzi skladby La Nevada. Deska je na cestě z Dánského království a už se na ní moc těším!

[efičák]

Ozil jsem při zmínce Gustava Broma.
Byl hodně v televizi a rádiu v estrádách. Mám rád Swing od mala, zvláště Karla Hálu a pak p. Simonovou s Chladilem. O zahraničních deskách ani nepíšu. Samotný orchestr mě neoslovil.

Náhoda přihrála příležitost s trojkombinaci tuner, kazeťák a gramofon od Panasonic s původními bednami. Ta deska co zmiňuje Subumbra, byla ohromující. Zvuk zaplnil pokoj, sehranost orchestru vynikající a mě došlo že vymáčknout potenciál z LP, je-li nahrávka požehnaná všemi sudičkami, je úkol obtížný.
Jsem rád za průkopníky v technice i v kvalitních deskách

[acibuk]

Moc krásné povídání a těchto deskách. Taky mám rád ty příběhy, i když nejsem velký znalec Jazzu. Hned jsem si to našel na TIDAL a večer si poslechnu doma.

Jak na tebe působila verze na CD ve srovnání s LP?

Díky

[Subumbra - SPaudio]

Jak na tebe působila verze na CD ve srovnání s LP?

Díky

Ahoj,
nevím jestli je dobré abych zrovna já posuzoval rozdíly mezi CD a prvním presem z roku 1961, berte to všichni s rezervou jako můj osobní pohled na věc, pro mě je to CD pouze jako náhražka, dokonce si myslím, že to ani srovnávat nejde, já jsem zcela vyhraněný v tomto směru a problém už je pro mne i neoriginální verze na LP, popravdě jazz z 50. a 60. si vůbec neumím představit poslouchat z CD, ale jak říkám jsem velmi vyhraněný a zcela nekompromisní v tomto, chápu ale, že pro někoho bude obsahová stránka natolik důležitá, že se dokáže povznést na formu a užije si ten jazzik i z CD. Slyšel jsem to CD pouze jednou a jen kousek, u nás na studiu, doma jsme pak hráli pouze Lps, takže se ani necítím na nějaké srovnání tohoto konkrétního titulu. Pokud ale vezmu některá jiná alba, která jsem si na CD pořídil do auta(Kenny Burrell Midnigt Blue, MD Kind of Blue) musím přiznat, že jsem jejich poslech vzdal, nepřináší mi to potěšení, já potřebuji k tomu uspokojení pocit maximální autentičnosti a to mi poskytne pouze dobové LP. Je to asi posedlost, ale dělá mi to neskutečnou radost, kterou žádná verze-CD, SACD prostě nic co není původní dobový záznam, tehdy zpracovaný a na původním nosiči, nemůže poskytnout a může mít lepší odstupy, nekonečnou opakovatelnost a já nevím co ještě, ale originál je pro mne nedostižný. Je to jako originál a reprodukce obrazu......
Jen ještě zopakuji, v tomto případě se bavíme o prvních US presech z roku 1961, 1962 obě desky jsem koupil na Discogs po 26 Eurech včetně poštovného, ano mám německou doručovací adresu takže do čech by to bylo cca o 10E více ale i tak je to pořád velmi nízká cena za originál, takže nákup jakékoli jiné verze absolutně nedává smysl, samozřejmě pokud někdo nemá gramec nezbude nic jiného než koupit CD, nebo stream, ale to je otázka osobního přístupu :-)

[zappa - Mecca studio]

Hoj, určitě se u tebe zastavím, nakopla mne ta vášen pro starý americký i jiný jazz, který jsem si v poslední době(tedy pár let) k němu vybudoval....první láska byla k session Ben Webster&Mulligan, letos obrovský objev Chico Hamilton Quintet, miluju tu jeho rytmiku, neobvyklý výběr nástrojů, zvláště milované cello a též flétnu s kytarou, nádhera, pokud máš od něho starý dobrý prerssy tak přilítnu a poslechnu i tvý stříbrný kabely, těším se a dej vědět co máš od Chica, začínám se s jeho tvorbou seznamopvat, i ten zvuk je famózní, miluju Chica a jeho muziku